Pondělí 22. dubna 2024, svátek má Evženie
130 let

Lidovky.cz

Hra zmařených snů a nadějí

Česko

Každý, kdo se rozhodne pro jakoukoli známou Čechovovu hru, se, ať chce nebo ne, musí vyrovnat s předchozími úspěšnými interpretacemi. Juraj Deák se v Divadle Na Fidlovačce vyhnul psychologismu i grotesknosti, která zvláště v poslední době čechovovské inscenace převážně charakterizovala. Neznamená to ovšem, že by rezignoval na humor, který sám autor ve svých dílech tak zdůrazňoval. Vychází však u něj z reálných situací a reálného jednání postav. (Například spící Kulygin, kterému klesne hlava, nevědomky postrčí Mášu přímo do náruče Veršinina.) Zároveň však režisér s porozuměním sleduje téma zmarněných snů a nadějí, které nezlehčuje. Postavy nekopírují život, ale pohybují se v široké škále od komiky až k zoufalství, a tím se stávají divákovi mimořádně blízkými. Marné pokusy uniknout Nedívá se na ty, kdo pouze mluví a nejsou schopni konkrétní akce, ale naopak na marné pokusy uniknout, mezi něž iluze patří. Režijní koncepce je zde vyjádřena i vizuálně. Na začátku se aktéři pohybují ve světlém, vzdušném salonu ve slavnostních šatech. Postupně, jak se hroutí jejich představy, scéna se vyprazdňuje, zoškliví, kostýmy se zkracují a přibližují civilu. Prostor ovládne Natálie Ivy Pazderkové, rvavá, dryáčnická uzurpátorka, která sem jen nevnáší svůj nevkus, ale vědomě ničí všechno, co ji přesahuje. Sám prostor scény má u Deáka tři plány, které se vzájemně prolínají a významově doplňují. Často se mluví třeba až v tom třetím o podstatných věcech, a přitom i na scéně samé probíhá výrazná akce.

Překvapivé je i pojetí jednotlivých postav. Především tři sestry jsou si věkově velmi blízké, což sice na jedné straně vytváří zajímavý pocit generační a sourozenecké spřízněnosti, ale příliš to neusnadňuje roli Olgy Martině Randové, která typově míří spíše k Máše. Méně věrohodná je pak její touha po manželském svazku, i když pocit nucené samostatnosti se jí daří vyjádřit hodně bolestně. Máša Michaely Badinkové je mnohem energičtější, i když se z běžného, ubíjejícího každodenního života je pak Čebutykin Tomáše Topfera, zdánlivě oddaný starý rodinný strýček, ve skutečnosti člověk už absolutně vyhořelý až k hranici cynismu. Tuzenbach Marka Holého jako by před očima diváka dospíval z citlivého, ale nevybouřeného mladíka až k muži, který dokáže přijmout svůj úděl. Vynikající je jeho pijácká scéna se Soleným v robustním podání Pavla Nečase. Jde o konflikt dvou soků, ale když se snaží jeden druhého přepít, tak se ukazuje, co mají vlastně společného. Je to vzácný okamžik vzájemného sblížení paradoxně zakončený v závěru hry tragickou tečkou. Ani Kulygin Daniela Rouse není pedantský stařec, ale člověk stejně nešťastný jako ostatní. Chová se trapně, i když by chtěl být společenský a vtipný, sám sobě nalhává, že dosáhl životní mety. Je ovšem zahleděný do sebe, nejmarkantněji je to zřetelné v „postelové“ scéně s Olgou, kdy ji nezúčastněně poplácává jako kus nábytku. Bez Máši by byl zcela ztracený. Andrej Prozorov Ondřeje Brouska je sice slaboch, ale spíše jako by měl obavu, že nenaplní ambice sester. Je manipulován jimi i Natálií a nemá v sobě žádnou sílu osobnosti. Jednu z nejlepších kreací vytváří v inscenaci Otakar Brousek ml. jako Veršinin. Štramácký důstojník, který dovede okouzlovat dámy, chovat se v salonu a donekonečna konverzovat o ničem. Rád poslouchá sám sebe a dělá to tak sebejistě, že donutí poslouchat i ostatní. V jeho vztahu k Máše asi nejde o lásku, hysterická manželka ho zřejmě nechtěně nutí k podobným avantýrám. Snad ho Máša opravdu přitahuje, ale dokáže se s ní rozloučit tak chlapsky statečně, že to spíše vypadá jako útěk. Sestry nakonec zůstávají osamocené, odkázané samy na sebe. Iluze definitivně padly, jak se bude žít dál?

HODNOCENÍ LN **** Anton Pavlovič Čechov: Tři sestry

Překlad: Leoš Suchařípa Režie: Juraj Deák Scéna: Milan David Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková Hudba: Ondřej Brousek Divadlo Na Fidlovačce, premiéra 15. ledna

Teprve v jedenácté sezoně se Divadlo na Fidlovačce odvážilo sáhnout po čechovovském titulu. Čekání se vyplatilo, režisér Juraj Deák vytvořil s nuselským souborem ze Tří sester originální inscenaci.

Autor: