Překvapivé je i pojetí jednotlivých postav. Především tři sestry jsou si věkově velmi blízké, což sice na jedné straně vytváří zajímavý pocit generační a sourozenecké spřízněnosti, ale příliš to neusnadňuje roli Olgy Martině Randové, která typově míří spíše k Máše. Méně věrohodná je pak její touha po manželském svazku, i když pocit nucené samostatnosti se jí daří vyjádřit hodně bolestně. Máša Michaely Badinkové je mnohem energičtější, i když se z běžného, ubíjejícího každodenního života je pak Čebutykin Tomáše Topfera, zdánlivě oddaný starý rodinný strýček, ve skutečnosti člověk už absolutně vyhořelý až k hranici cynismu. Tuzenbach Marka Holého jako by před očima diváka dospíval z citlivého, ale nevybouřeného mladíka až k muži, který dokáže přijmout svůj úděl. Vynikající je jeho pijácká scéna se Soleným v robustním podání Pavla Nečase. Jde o konflikt dvou soků, ale když se snaží jeden druhého přepít, tak se ukazuje, co mají vlastně společného. Je to vzácný okamžik vzájemného sblížení paradoxně zakončený v závěru hry tragickou tečkou. Ani Kulygin Daniela Rouse není pedantský stařec, ale člověk stejně nešťastný jako ostatní. Chová se trapně, i když by chtěl být společenský a vtipný, sám sobě nalhává, že dosáhl životní mety. Je ovšem zahleděný do sebe, nejmarkantněji je to zřetelné v „postelové“ scéně s Olgou, kdy ji nezúčastněně poplácává jako kus nábytku. Bez Máši by byl zcela ztracený. Andrej Prozorov Ondřeje Brouska je sice slaboch, ale spíše jako by měl obavu, že nenaplní ambice sester. Je manipulován jimi i Natálií a nemá v sobě žádnou sílu osobnosti. Jednu z nejlepších kreací vytváří v inscenaci Otakar Brousek ml. jako Veršinin. Štramácký důstojník, který dovede okouzlovat dámy, chovat se v salonu a donekonečna konverzovat o ničem. Rád poslouchá sám sebe a dělá to tak sebejistě, že donutí poslouchat i ostatní. V jeho vztahu k Máše asi nejde o lásku, hysterická manželka ho zřejmě nechtěně nutí k podobným avantýrám. Snad ho Máša opravdu přitahuje, ale dokáže se s ní rozloučit tak chlapsky statečně, že to spíše vypadá jako útěk. Sestry nakonec zůstávají osamocené, odkázané samy na sebe. Iluze definitivně padly, jak se bude žít dál?
HODNOCENÍ LN **** Anton Pavlovič Čechov: Tři sestry
Překlad: Leoš Suchařípa Režie: Juraj Deák Scéna: Milan David Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková Hudba: Ondřej Brousek Divadlo Na Fidlovačce, premiéra 15. ledna
Teprve v jedenácté sezoně se Divadlo na Fidlovačce odvážilo sáhnout po čechovovském titulu. Čekání se vyplatilo, režisér Juraj Deák vytvořil s nuselským souborem ze Tří sester originální inscenaci.
