Když v Praze podepisovali dohodu Obama a Medveděv, padla otázka: Nenavozuje to dojem, že Česko není součástí Západu, ale mostem na Východ? Stejná otázka teď míří do Ankary: Proč spor mezi Íránem a Západem urovnává právě Turecko?
To urovnávání sporu je samo o sobě prospěšné. Neznáme sice detaily smlouvy, ale víme, že íránský obohacený uran se ocitne pod větší kontrolou. Že bude vyměňován za palivové články vyrobené na Západě. Že je to vlastně stejná dohoda, jakou loni nabízelo Rusko, a Západ s tím souhlasil. Tak v čem je problém?
Turecko se už půlstoletí přibližuje k Evropské unii. Když ale teď coby neutrál dojedná smlouvu s Íránem, působí spíše jako součást Evropy, nebo jako most k ajatolláhům? Tohle je ta zapeklitá otázka. Jeden by chápal, kdyby Turecko zprostředkovalo mezi Íránem a Amerikou, dvěma státy, které spolu nemluví. Když ale zprostředkovává mezi Íránem a skupinou zemí, kde má většinu Evropa, musí se Evropan ptát: Hrají za nás, nebo jako rozhodčí pískají náš zápas? A nikoho už nezajímá, že Turci za Evropu hrát chtěli, že Evropa je do role sudího svým odmítáním možná sama dotlačila. Teď skutečně hrají, ale hrají svůj vlastní zápas.
Čtěte „Írán pošle uran...“ na straně 8
