Se jménem Tori Amos se už léta spojuje nepodbízivý a řemeslně dobře provedený pop, s nímž kontrastují neradostné texty. Aktuální album Abnormally Attracted To Sin v tomto ohledu nic zásadního nezměnilo.
Z někdejší vyjukané mladé americké písničkářky vyrostla sebevědomá žena. Tajemná, noblesní, ale stále jasně jdoucí za svým cílem. Nesnaží se svými písněmi kohokoliv spasit, jen nabízí jiný úhel pohledu a materiál k zamyšlení. Ale jestliže na povrchu vypadá ve svých pětačtyřiceti letech již vyrovnaně a smířeně, pod ním je to pořád ona rozervaná, hledající a pochybující dívka.
Nové, již desáté album přichází jen po dvou letech od předchozího American Doll Posse. To bylo svým způsobem pojaté koncepčně, tentokrát se vše vrací k jednoduchému modelu písniček, které by si mnohdy vystačily jen s vokálem a doprovodem na piano. Dovoluje posluchači akceptovat ho z jakéhokoliv úhlu – může být klidně jen pouhou kulisou k melancholickým náladám, stejně tak jako lze soustředěně vnímat příběhy, opět silně orientované na partnerské vztahy a hledání místa v životě.
Komplikované a nepříliš radostné zážitky ovšem prý tentokrát nejsou autobiografické, ale interpretují problémy těch, které se jí svěřily. Dekadentní, v mollových tóninách se rozprostírající nálady ovšem časem působí únavně, a tak oživení nastává pokaždé, když se Tori Amos od baladických ploch probere k svižnějším rytmům.
Singlová, smyčci ozdobená Welcome To England budiž mezi zpestřujícími momenty jen jednou z možností. V případě temnějších, až zasněně působících, jakou je třeba triphopová Flavor, hraje proti tradičně sáhodlouhá stopáž nahrávky. U sedmdesátiminutového alba totiž občas i přes veškerou závažnost sdělení není k usnutí daleko.
Přesto tu je mnoho zajímavě odlišných poloh. Vlastně je jedno, omezí-li se Tori Amos na prostou baladu s dominantním klavírem, jakou je skvělá Ophelia, nebo se zrovna rozhodne pro rytmickou a odlehčenou 500 Miles, ze které jako by vykukovaly nenáročné popěvky, na nichž Mike Oldfield v minulosti spolupracoval s různými zpěvačkami. Těch momentů, kde se nelze zbavit pocitu, že tohle už tu bylo, je tu mimochodem víc. Ve Fast Horse okamžitě naskakují nejlepší léta Jethro Tull, při smyčcovém riffu v Strong Black Wine si můžeme připomenout slavný Kashmir z dílny Led Zeppelin.
Tori Amos, práce všeho druhu Je jisté, že u české, silně ateistické posluchačské obce nebude mít téma hříchu takový dopad, jako u společností se silným zakořeněním křesťanské víry. Ale přesto není pochyb, že ani po téměř dvou desítkách let kariéry se autorka nespokojila jen s důrazem na něj, s pouhým podbarvením příběhů.
Hudební kabát, do něhož je oděla, si totiž často vystačí sám o sobě. Připočteme-li fakt, že si Tori Amos opět skladby nejen napsala, ale poté i nahrávku sama produkovala, úcta je na místě. Dokonale poskládané a zaranžované tvary, jako je třeba vypjatá, agresivních zvuků plná Police Me, prostě nejsou běžný standard.
A nelze zapomenout ani na krásné provedení obalu. Nápaditě vyvedený digipack se stylizovanými fotografiemi, na nichž je autorka tu jako osamělá žena (marně?) čekající na svého vysněného, tu jako domina s bičíkem a pouty nebo jako posmutněle zamyšlená dáma s leguánem, skvěle doplňuje atmosféru nahrávky. 24. září má Tori Amos vystoupit s materiálem z nového alba v Praze. A i když touto deskou nejspíš nedosáhla vrcholu svých možností, jako pozvánka může zafungovat skvěle.
HODNOCENÍ LN ***
Tori Amos: Abnormally Attracted To Sin
Universal 2009
Vítej v Anglii
Na svém novém albu Abnormally Attracted to Sin přináší americká písničkářka Tori Amos stejně jako na předchozí desce American Doll Posse pestrý soubor písní. Mezi sedmnácti skladbami lze nalézt výrazné baladické písně, kupříkladu Welcome to England, Maybe California či Ophelia, stejně jako ty energičtější – Not Dying Today či 500 Miles.
