* LN Nyní vyšla znovu česky Malá maďarská pornografie. Změnil byste v ní něco s odstupem těch už téměř pětadvaceti let?
Nikdy nemám potřebu na svých starých knížkách cokoliv měnit. Nikoliv proto, že by byly dokonalé, ale proto, že mají takovou strukturu, že ve chvíli, kdy bych do ní nějak zasáhl, tak by se to celé sesypalo. Otázka, jak by ta kniha vypadala, kdybych ji teď napsal znovu, zní sice zajímavě, ale je také dost nesmyslná.
* LNV knize popisujete dobu socialismu. Co se s onou „pornografií“ stalo po roce 1989?
Zůstala s námi, protože diktatura sice skončila, ale lež nezmizela. A slovo „pornografie“ zde používám právě jako synonymum pro lež. V tradičním slova smyslu vnímám pornografii jako lež těla a v tom přeneseném pak jako lež politiky a lež obecně.
* LN To by mohlo taky vyznít tak, že převrat tedy neměl příliš velký význam.
Má obrovský význam, protože je velký rozdíl, jestli člověk žije v diktatuře, nebo v demokracii. Jenom není pravda, že demokracie nám automaticky přinese štěstí. I v demokracii se stane, že člověku nejkrásnější ženy uniknou... Všeobecným omylem bylo to, že jsme si mysleli, že jakmile Rusové odejdou, automaticky se celý náš život změní. Rezignace, která nastala v 90. letech, byla způsobena právě tímto nedorozuměním. Politická svoboda neznamená každopádně svobodu úplnou, protože jsou samozřejmě další věci, na nichž je člověk závislý, a nemůže s tím nic dělat. To jsme mohli tušit, jenže jsme měli takovou radost, že diktatura skončila, že jsme na to pozapomněli.
* LN A prokázali jsme po odchodu sovětských vojsk, že si umíme vládnout sami?
Naučili jsme se, jak něco přežít, ale s tím, jak žít, máme evidentně problém.
* LN Česky vyšla i kniha Příběh, která přinesla povídku Protokol Imreho Kertésze - smutný příběh o marné snaze překročit maďarskorakouské hranice -a také vaši repliku Život a literatura. Jak ji Imre Kertész přijal?
Měl velkou radost. A byl potěšený právem, protože tyto dva texty pohromadě velice dobře ukazují, jak dokáže literatura fungovat. Můj text mohl vzniknout proto, že předtím vznikla Kertészova povídka, a v mém textu jsou věci, které on neumí, stejně jako v jeho povídce jsou věci, které zas neumím já. Kniha tedy není ani tak projevem osobního přátelství, jako spíš projevem přátelství našich textů.
* LNA nepřipojíte nyní s Imre Kertészem také texty o tom, jak jste překročili rakousko-maďarské hranice bez jakýchkoli problémů a obav?
Původní název knihy zněl: Jeden příběh (dva příběhy). Teď ale německý autor Ingo Schulze napsal další doplňující text. Možná bychom měli říct Jáchymu Topolovi, ať si to taky přečte a přidá se...
* LN Přemýšlel jste někdy o tom, jak by asi vypadaly vaše knihy, kdyby kolem vás nebyla žádná jiná literatura?
Tak to by neexistovaly ani moje knížky. Protože má představa o literatuře je ta, že se jedná o virtuální dialog mezi knihami. Neumím si představit jedinou knihu uprostřed pustiny, která by řvala do prázdna.
* LN Přece jsou tady taky čtenáři.
Ano, jenže já jsem odkázán i na špatné knížky špatných kolegů... Jako v hlavě každého i v té mé je uložena dlouhá řada slov a úryvků textů. Myslím, že je to taková typická evropská věc - spousta textů spolu úzce souvisí.
* LN Váš rozsáhlý román Harmonia Caelestis přeložila do němčiny prozaička Terézia Mora. Jak se vám její překlad líbí?
Podle následků zjišťuji, že je vynikající. Říkám to tak proto, že sice umím německy, ale ne natolik, abych mohl posoudit kvalitu překladu. Ale s trochou skromnosti a velmi prakticky bych řekl, že je to geniální překladatelka.
* LNA jak se vám líbí samotné prózy této autorky pocházející z Maďarska a píšící německy?
Četl jsem obě její knihy, Podivnou hmotu i román Den co den, a jsou vynikající... Ještě bych zmínil, že v Podivné hmotě figuruje zámek ve Fertödu, který patříval Esterházyům - a kde se také odehrává příběh Harmonie Caelestis. Je vždycky veliké štěstí, když je překladatel zároveň spisovatelem. U Terézie Mory je vidět, že má o celku představu a pak se jí důsledně drží, takže k ní mám absolutní důvěru. U některých překladatelů vzniká nejistota, protože jsou zbabělí a mé texty poněkud zaoblují, a proto se mi nejvíce líbí překlady do jazyků, z nichž nerozumím ani slovo. A takových je hodně.
* LN Napsal jste rovněž Hrabalovu knihu. Od smrti Bohumila Hrabala uplynulo již jedenáct let. Můžete připomenout, čím je jeho dílo jedinečné?
Pro maďarského autora bylo na Hrabalovi nejkrásnější jeho přirozené plebejství nebo bych to nazval intelektuální plebejství. Jeho reflexe byly plebejské, protože věděl velmi mnoho o hrůzách, ale také o vznešenosti práce. Věděl velmi mnoho rovněž o poetice živé řeči. To je obrovská schopnost.
* LN V Haškových Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války je postava sapéra Vodičky, který je velmi protimaďarsky naladěn. Je to zábavná figura i pro maďarského čtenáře?
Jsem maďarský čtenář a považuju sapéra Vodičku za velmi humornou postavu... Ale existují i takzvaní blbí maďarští čtenáři, a ti se zřejmě urazí.
* LN A jak se vám líbí Švejkova věta: „Někerej Maďar taky za to nemůže, že je Maďar“?
Národy střední Evropy se vždycky baví na účet těch druhých.
* LN Vím, že jste hrál fotbal a taky o něm píšete. Proč jsou výsledky maďarské reprezentace už dlouho tak špatné?
Další otázku, prosím.
***
Péter Esterházy (1950)
Proslavil se Budovatelským románem (1979), parodií na budovatelské romány. Poté publikoval soubor šesti knih s názvem Úvod do krásné literatury, do něhož patří i Malá maďarská pornografie, kterou nyní česky znovu vydala Mladá fronta. Česky dále vyšla Hrabalova kniha, Pomocná slovesa srdce, společná kniha s Imre Kertészem Příběh a publicistický výbor Hrách na zeď. Román Harmonia Caelestis, pojednávající o autorově rodině, na český překlad stále čeká.
