Americký myslitel Samuel P. Huntington účinně čelil iluzím o multikulturní selance
Na Štědrý den opustil svět muž, jenž svým dílem dokázal i přes kontroverzní ohlas přimět vlivné intelektuály i politiky, aby přehodnotili své názory na to, jak má být řízen současný svět. Americký myslitel Samuel P. Huntington ve svých spisech dokazoval neudržitelnost optimistické víry v globální harmonii založené na celosvětově sdílených hodnotách a podle některých levicově orientovaných kritiků tím projevoval své „rasistické“, „xenofobní“, či dokonce „fašistické“ ledví. Epocha liberálního triumfalismu konce studené války ovšem po 11. září 2001 pominula a Huntingtonův skepticismus začali brát se vší vážností i někdejší kritici. Svět se svými těžko překonatelnými rozpory se totiž ukázal méně vypočitatelný, než dříve věřili.
Ptejme se, kdo jsme Pravda je, že Huntington ve svém přelomovém díle o „střetu civilizací“ mnohé zjednodušil. V jeho dělení světa na několik kulturně-náboženských okruhů, které mezi sebou nemohou nalézt společnou řeč, nacházejí mnohé prohřešky historici i ekonomové. Jejich argumenty ve prospěch interpretace současné mezinárodní politiky jako projevu střetu převážně hospodářských, a nikoliv kulturně-náboženských zájmů, jak tvrdil Huntington, jsou v konkrétních případech nepochybně přesvědčivé. Stejně jako je sporné jeho vymezení Evropské unie coby „francouzsko-německého kondominia“. Huntingtonovy námitky proti zjednodušující „davoské kultuře“ pohledu na svět, který dominuje každoročním setkáním světových byznysmenů a politiků, nicméně není možné jen tak lehce přejít.
Známý přívrženec a současně i aktér politiky opírající se o víru v globální šíření západních hodnot jako univerzálního prostředku k nápravě světa bývalý britský premiér Tony Blair v jednom ze svých stěžejních projevů kritizoval Huntingtona s tím, že ve světě nejde o střet civilizací, nýbrž o stálou „bitvu mezi pokrokem a reakcí“.
Podobné přesvědčení sdílela i americká administrativa Billa Clintona a částečně se odrazilo i v intervencionistické politice George W. Bushe. Harvardský profesor Huntington oproti tomu namítal, že univerzalistická koncepce, která nerespektuje zásadní odlišnosti mezi jednotlivými kulturami, nutně v praxi vede k politice dvojích standardů. Důsledkem je, že Spojené státy se dostávají do postavení „darebácké supermocnosti“ (v kontradikci k Bushově kritice „darebáckých států“).
Hranice mezi kulturami podle Huntingtona navíc nevede jen napříč jednotlivými světovými regiony, ale stále zřetelněji probíhá i uvnitř národních států. Spojené státy jsou tak podle jeho knihy Kdo jsme? (Who Are We?) vystaveny nebezpečí vnitřní roztříštěnosti v důsledku nárůstu počtu hispánských přistěhovalců (především z Mexika), kteří se jen obtížně asimilují v novém, tradičně protestantskobělošském světě. Řešením podle něj není stále módní přístup z pozic politické korektnosti a „pozitivního přístupu“ („affirmative action“), ale naopak konzervativní obrana tradičních hodnot.
Právě konzervativní přístup vedl některé liberální komentátory k tomu, že Huntingtona řadili k táboru neokonzervativních ideologů Bushovy politiky. Ve skutečnosti ale harvardský profesor odmítal Bushovu vizi globálního civilizačního poslání USA a mimo jiné kritizoval i válku v Iráku. Na rozdíl od neokonzervativců kladl daleko větší důraz na nutnost spolupráce uvnitř západního kulturního okruhu – s evropskými mocnostmi včetně Francie a Německa. Pro Wilderse i Zaorálka Díky této pozici, která ho řadila mimo hlavní ideové proudy uvnitř amerického establishmentu, dokázal Huntington inspirovat i politiky ze zcela odlišných táborů. V Evropě se na něj odvolávají přívrženci pravicověnacionalistických proudů obávajících se pronikání vyznavačů islámu do jejich zemí, jako je například Nizozemec Geert Wilders, ale svou argumentaci o něj dokáže kuriózně opřít i člen vedení ČSSD Lubomír Zaorálek. „Podívejte se, já jsem ve Spojených státech narazil na knížku, kterou napsal Huntington a která se jmenuje Kam směřuješ, Ameriko?,“ podělil se letos v srpnu o své zkušenosti stínový ministr zahraničí při sněmovní rozpravě k zákonu o pobytu cizinců v ČR. „Díky přílivu migrantů bude ztrácet svou kulturní identitu, svůj civilizační styl. Chápete?“ varoval s odkazem na amerického politologa.
Profesor Huntington se často musel veřejně ohrazovat proti různým dezinterpretacím svých myšlenek. Dokázal to natolik stručně a jasně, že kritici většinou ztratili dech k dalšímu protiúderu. Nyní to budou mít snazší. To podstatné z jeho podnětného díla by ovšem nemělo být pohřbeno pod popelem kritiky. A sice jeho varování, že bezbřehý liberalismus vzkvétá jen ve světě, v němž je zajištěna trvalá bezpečnost. V budoucnu si ovšem tento luxus nebudeme moci dovolit.
***
Na rozdíl od neokonzervativců kladl daleko větší důraz na nutnost spolupráce uvnitř západního kulturního okruhu – s evropskými mocnostmi včetně Francie a Německa
O autorovi| Pavel Máša, e-mail: eshem@seznam.cz novinář
