Lidská inteligence možná není až tak úplně lidská, naznačuje výzkum zveřejněný ve vědeckém časopise PLoS ONE. Opice si totiž v při testu mentálních schopností vedou podobně jako lidé. Tedy ne, že by si vedly stejně dobře, ale také se vyznačují jakousi „obecnou inteligencí“, kterou mohou využít při různých úkolech.
Představa obecné inteligence (označované jako g-faktor) vznikla při hodnocení výsledků různých osob v testech různých dovedností. Ze srovnání vyplynulo, že jeden člověk mívá velmi často podobné výsledky v různých inteligenčních testech, a to nejen obvyklých testech IQ, ale například také při jednoduchém určování barev v co nejrychlejším čase atp. Obvykle si tedy jeden jedinec vede v různých činnostech buď spíše dobře, nebo spíše špatně.
Větší mozek víc ví Některé výzkumy také ukazují, že g-faktor souvisí i s velikostí mozku daného člověka.
Ovšem, zda něco takového platí i u jiných druhů živočichů, není vůbec jisté.
Příklady zvířecí inteligence jsou samozřejmě známé (od používání jednoduchých nástrojů po aktivní předávání znalostí z generace na generaci). Také víme, že někteří jedinci jsou vynalézavější než jiní. Ale vedla by si tato zvířata v testu inteligence lépe než ostatní, jako je tomu u lidí?
Kupodivu se na tuto otázku těžko odpovídá. Měření zvířecí inteligence je problematické (i proto, že zvířata vyplňují testy ještě s menším zanícením než lidé). Většina podobných prací se zabývá jenom jedním druhem činnosti. Navíc většinou za modelová zvířata posloužili v laboratořích oblíbení hlodavci. A tato zvířata jsou od nás evolučně přece jen dosti daleko.
Proto se Konika Banerjee z Harvardovy univerzity s kolegy rozhodla podívat na myšlenkové schopnosti zástupců primátů, konkrétně nejmenších amerických opiček tamarínů pinčích. Více než dvěma desítkám těchto drobných zvířat předložili vědci celkem jedenáct různých úkolů.
„V podstatě jsme pro opice vytvořili, zhruba řečeno, test inteligence,“ říká Banerjee. Opice například musely sáhnout pro dobrotu skrytou za průsvitnou překážkou, rychle se orientovat podle zvuku nebo si vybírat mezi miskami se dvěma, třemi či čtyřmi dobrotami (tohle nebylo tak těžké, většina opic si vždy vybrala čtyři).
Při zkouškách se opakovaně ukazovalo, že některá zvířata si vedou lépe než jiná. Na vytvoření skutečného žebříčku inteligence ovšem údaje získané v rámci této studie nestačí. Na to byl použitý vzorek příliš malý. V případě lidí samozřejmě pracují psychologové počtem výsledků o mnoho řádů vyšším.
Přesto studie významně podporuje myšlenku, že lidský mozek je možná silnější a výkonnější, ale povaha naší inteligence se od té zvířecí zas tolik neliší. Za přibližně pět milionů let samostatného vývoje jsme se sice při vyplňování testů inteligence dostali na jinou úroveň než tamaríni pinčí, ale svého opičího dědictví jsme se úplně nezřekli.
