Neschvalujte šrotovné, je to nefér podpora jednomu sektoru a jediným efektem utracených peněz bude přesun poptávky v čase – lidé, kteří by si auto stejně tak jako tak časem koupili, si ho koupí teď, takže si ho nekoupí později. Nikdo nemůže tvrdit, že by tento názor byl jakkoli potlačován – v médiích zazníval opakovaně („když tento návrh padl v NERVu, bylo proti němu samozřejmě devět z deseti ekonomů, přičemž ten desátý byl lobbista za Volkswagen“, napsal loni v dubnu v LN ekonom Pavel Kohout). Ale zřejmě byla tato úvaha vadná, protože kdyby šrotovné bylo opravdu takové šidítko, přece by na něj politici v tolika evropských zemích i v USA neskočili.
Rok se s rokem sešel a analytici konstatují podivnou anomálii ve vývoji prodeje aut: zatímco loni, když v ekonomice klesalo všechno, kam se podíváš, hlásily automobilky rekordní čísla, letos prodej aut prudce spadl – v celé západní Evropě je pod dlouhodobým průměrem, v Německu se dokonce prodává nejméně aut za 10 let. Čímpak to jen může být? To je oříšek! Co teď? Co takhle třeba vyplatit každému, kdo vymění staré auto za nové, dotaci, které by se mohlo říkat šrotovné? Není to dobrý nápad?
Kdyby takhle hospodařil se svými penězi jednotlivec, považovali bychom to za chování typické pro opilce nebo dítě, pro nesvéprávného člověka, který je tak opojen vidinou bezprostředního požitku, že není schopen dohlédnout důsledky, které nejsou o nic méně předvídatelné jen kvůli tomu, že se uplatní až časem. Sledovat iracionalitu veřejného rozhodování je fascinující.
