TEHERÁN/PRAHA Tak jako každý rok je i letos celý Teherán ověšen íránskými vlajkami a náměstí Azadi se včera stalo místem obřího slavnostního shromáždění. Jenže letos jsou oslavy přece jen o něco pompéznější. Výročí islámské revoluce totiž zdobí kulatá třicítka.
Když se exilový vůdce revoluce ajatolláh Chomejní vrátil prvního února 1979 z Paříže do své vlasti a devět dní nato vyhlásila armáda neutralitu - čímž převrat zpečetila - podařilo se mu vyděsit velkou část světa. Nejen dosavadního spojence, tedy Spojené státy, ale i SSSR a okolní muslimské země. Konec námluv s velmocemi Revoluce totiž nehlásala jen ideály sociální spravedlnosti a návratu k pravým islámským hodnotám. „Heslem revoluce byla nezávislost a té bylo dosaženo na sto procent,“ řekl agentuře AFP expert na Střední východ Mohamed Sadeh Husejní. „Šáh chtěl být také klíčovým hráčem v regionu, ale chtěl toho dosáhnou s podporou USA. Nyní se všechna rozhodnutí, dobrá i špatná, dělají v Teheránu,“ dodal s odkazem na dosavadního vládce Íránu.
Zatímco okolní státy přebíhaly od jedné velmoci ke druhé, Teherán se vydal vlastní cestou. A té se drží i po třiceti letech. Doktrína ekonomické soběstačnosti dovedla zemi navzdory sankcím až do vesmírného klubu, kam Írán vstoupil minulý týden vypuštěním svého satelitu. A Íránci jsou na technologický úspěch své země náležitě hrdí. Co na tom, že je z velké části dosahován „obráceným inženýrstvím“, tedy kopírováním techniky podloudně zakoupené v cizině.
Otázkou je, jakou cenu za to Iránci musí platit. Politika současného prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda kvůli hrozbám Izraeli a pokračujícímu jadernému programu sice udržuje zemi v centru světového dění, nicméně na rostoucí inflaci a nezaměstnanost doplácejí zejména ti nejchudší. A právě těm měla revoluce nejvíce pomoci. Špatně řízená ekonomika má za následek například to, že přestože je Írán jeden z největších producentů ropy, benzin je zde stále na příděl.
„I po třiceti letech revoluce stále žije,“ hřímal prezident na zahájení letošních oslav. „Její odkaz překračuje hranice země,“ prohlásil v narážce na Chomejního snahu o export revoluce. Ten v současnosti představuje zejména podpora libanonského hnutí Hizballáh, ale i palestinského Hamásu v boji proti „sionistickému“ režimu v Izraeli. Chatámí podruhé?
Ultrakonzervativní Ahmadínežád čelí stále větší kritice kvůli tomu, že pro vývoz revoluce zapomíná na domácí problémy. Od červnových prezidentských voleb, kdy bude obhajovat mandát, se proto opatrně očekává změna. V neděli kandidaturu na prezidenta oznámil reformista Mohammad Chátamí, který byl v čele Íránu už v letech 1997-2005. Právě na tu dobu Íránci vzpomínají jako na léta větší svobody i hospodářského rozmachu.
Bývalý poslanec, nyní předseda íránského svazu novinářů Radžabálí Mazrújí v deníku Áftáb-e Jazd shrnul tato očekávání: „Dosáhli jsme nezávislosti, ale dva základní cíle revoluce - svoboda a spravedlnost - zatím naplněny nebyly.“
Po nástupu Baracka Obamy do úřadu amerického prezidenta se s napětím očekává, kam se bude ubírat další vývoj íránských vztahů se světem. Současné vedení Íránu se ke změně politiky v nejožehavější otázce jaderného programu staví zatím neochotně. Jak ale prohlásil pro agenturu AFP ohledně blížících se voleb íránský analytik Mašalláh Šamsolvazín: „Írán si nemůže dovolit znovu propást zlatou příležitost stát se normální zemí.“
