Pondělí 22. dubna 2024, svátek má Evženie
130 let

Lidovky.cz

Írán slavil. Hrozilo se a zatýkalo

Česko

31 let po revoluci v Íránu - Režim zasahuje proti lidem, kteří ho v roce 1979 vynesli k moci

Na výročí Islámské revoluce poprvé od roku 1979 zavládlo v Teheránu násilí.

TEHERÁN/PRAHA Oslavy Islámské revoluce se v Íránu obvykle nesou ve znamení oficiálních přehlídek, protiamerických proslovů, případně ukázek vojenské výzbroje. Letošek nebyl výjimkou, i když v něčem přece - opět se projevilo politické napětí mezi vládou a opozicí. V centru Teheránu se včera konaly oficiální oslavy, na kterých před statisícovým davem vystoupil prezident Mahmúd Ahmadínežád. Jeho projev se točil okolo obvyklých témat - útočil na Západ, zejména pak na Spojené státy, a kritizoval vztahy s největším nepřítelem - Izraelem. Neopomněl se ani „pochlubit“ íránským jaderným programem. „Íránský národ je natolik silný, že pokud se jednoho dne rozhodne vyrobit jadernou zbraň, oznámí to veřejně beze strachu. Nebojíme se vás,“ adresoval Ahmadínežád slova směrem k Západu. Zároveň oznámil, že Írán vyrobil první dávku uranu obohaceného na 20 procent. „Nyní jsme jaderným státem,“ zvolal.

Výročí revoluce ale využila i opozice, aby tak pokračovala v protestech, které v zemi opakovaně propukají už od loňských prezidentských voleb. Podle některých pozorovatelů nyní v Íránu panuje největší politická nestabilita za posledních třicet let. Dokonce je patrná i nervozita ze strany režimu, která se projevuje většími represemi směrem k opozici. „Míra tolerance vypršela. Kdokoli se zúčastní (opozičních) shromáždění, bude zničen,“ varoval už předem policejní šéf Ismaíl Ahmadí Moghaddam. Jeho slova se naplnila, když se včera v několika částech města proti opozičníkům postavili členové Revoluční gardy a islámské milice Basídž. Ti se podle BBC vyzbrojili slzným plynem, ostrými náboji, kterými stříleli do vzduchu, a náboji naplněnými barvou, jimiž si „značkovali“ demonstranty. Na internetových stránkách opozice se objevily zprávy o útocích na dva vysoce postavené reformní politiky. Policisté rozbili okno auta Mahdího Karrúbího, jednoho z poražených kandidátů loňských prezidentských voleb. Jak ale sdělil médiím jeho syn, Karrúbí kromě zasažení slzným plynem vyvázl bez zranění. Podobně byl napaden i bývalý prezident Mohammad Chátamí. Došlo i na zatýkání, kdy byla zadržena například vnučka vůdce Islámské revoluce ajatolláha Rúholláha Chomejního s manželem (který je shodou okolností bratrem Chátamího). Oba byli ale nakonec propuštěni.

Opozice zatím nic nedokázala Režim však zasahuje i proti jedné z nejsilnějších zbraní opozice - internetu. Vláda začala jednat o opatřeních, která by jeho používání omezila, a vzápětí si řada Íránců začala stěžovat, že se nemůže dostat na svůj e-mail provozovaný Googlem. Výstrahou vlády jsou v neposlední řadě popravy odpůrců zadržených během povolebních demonstrací. Všechna tato opatření podle expertů oslabují íránské opoziční hnutí, kterému se podle listu The Washington Post za uplynulých osm měsíců téměř nic nepodařilo dokázat. „Nyní si (opozice) musí vybrat mezi relativně opatrnou cestou, kterou jí vedou její vůdci, a radikálním kurzem, který naznačují někteří její členové,“ napsal list.

Revoluce v roce 1979 svrhla vládu prozápadního šáha Muhammada Rezy Pahlavího. K jejímu odkazu se hlásí jak současná vláda, tak její odpůrci. „Revoluční ideály jsou důležité pro většinu opozičních stoupenců. Bojují proti tyranii, a ne proti současnému systému,“ vysvětlil sociolog a stoupenec opozice Hamíd Džalajípúr z Teheránské univerzity. Americký časopis Time poznamenal, že íránská vláda a stoupenci opozičního „zeleného hnutí“ teď vlastně soupeří o vlastnictví revolučního odkazu.

***

Nástroje boje Vládnoucí režim Represivní složky jsou prvním i posledním záchranným prostředkem. Pravidelné i speciální jednotky íránské policie a armády demonstrují svými zásahy proti opozici svoji sílu. Režim ale tím, že přistupuje k silovým řešením, dává najevo i slabost - či přinejmenším obavy. Soudní moc je neméně důležitou oporou íránského režimu. Oponenti jsou „neutralizováni“ na mnoha úrovních. Od procesů s organizátory a účastníky protivládních protestů přes rozhodnutí o zavírání nepohodlných médií až po filtrování volebních kandidátů Radou dohlížitelů. Jaderný program a další projevy „národní suverenity“ - či spíše nacionalismu - jsou důležitým mobilizačním prvkem pro získávání klesající podpory mezi obyvateli. Železný zákon o zachování moci praví, že nejsnazším prostředkem pro posílení domácí pozice je nalezení vhodného vnějšího nepřítele. Ať už je to Západ -odmítající Íránu jeho právo na jadernou energii - či vděčný terč jménem Izrael. Opozice Nesouhlas s režimem a jeho praktikami mezi obyvateli podle dostupných zpráv roste, což pochopitelně opozici nahrává do karet. Na druhou stranu většinou jde spíše o volání po korekci, a nikoliv nahrazení současné politiky. A taktéž za hranicemi velkých měst odhodlanost vystoupit proti vládnoucímu režimu klesá. Zahraniční podpora je důležitá pro opozici v každém nedemokratickém státě. V tomto případě jde ale hlavně o sympatie. Odpůrci režimu dobře vědí, že přímá podpora zvenčí (ať už od arabských rivalů, či dokonce od proklínaného Západu) může přinést opačný efekt. Režimu se pak snadněji vykreslují opoziční vůdci jako „zrádci v cizích rukách“. Moderní komunikační technologie jako internetové sítě Twitter či Facebook jsou pro odpůrce režimu životně důležitým kanálem. Jednak se jejich pomocí domlouvají na konání demonstrací, především ale po těchto linkách dostávají do světa svědectví o represích režimu.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!