ODS i ČSSD nejsou schopné postavit se k Janotovu rozpočtovému návrhu čelem
Audience Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka u premiéra Fischera v době předvolebního zastřelování byla zajímavou ilustrací toho, jak drží naše politická scéna krok s ekonomickým vývojem. Reakce dvou potenciálních předsedů české vlády byla totiž až po okraj plná ničeho. To možná stačí na zaplnění stránek volebních bulletinů, ale to je tak všechno.
Zejména šéf sociálních demokratů už zřejmě zcela ztratil soudnost a do omrzení opakuje mantry, které mohly být proveditelné v době, kdy byl roční růst o deset procentních bodů vyšší než nyní. Topolánek může zase stokrát plédovat pro přijetí Janotova rozpočtového návrhu, ale bez schválení doprovodných - a mnohem důležitějších -zákonných změn je to jako šlapání do pedálů bez řetězu.
Když šetřit, tak i na penzích Návrh rozpočtu na příští rok a k němu přiložený seznam nezbytných legislativních změn není sám o sobě nikterak revoluční. Obsahuje položky, které jsou spíš východiskem k dalším opatřením než řešením čehokoliv. Janota je klasickým případem jednookého krále mezi slepými. Sám má samozřejmě trochu másla na hlavě, neboť prakticky u všeho, co se dnes sype, osobně do jisté míry asistoval. Ale buďme rádi za něj a za to, že praktikující politiky přiměl aspoň k odhalení jejich neschopnosti reálně uvažovat o tom, co bude.
ODS zaujala čistě vyčkávací taktiku, která by jí měla v očích tvůrců kampaně pomoci přečkat čas do voleb, aniž by musela nalít voličům čistého vína. To je asi legitimní, ale možná trochu urážlivé z pohledu voliče, který sám sebe považuje za příčetného.
Navíc vyjádřit souhlas s Janotovou podobou rozpočtu a zůstat oficiálně rezervovaný k jeho reformním legislativním návrhům je informace s nulovou vypovídací hodnotou, která sama sebe popírá.
ČSSD se dle předpokladů orientuje na čistě příjmovou stranu a její postoj k Janotově návrhu je omezen na souhlas či nesouhlas se zvýšením těch kterých daní.
ODS je v tomto ohledu bohužel jen o kousek rozumnější. Jak už na tomto místě správně napsal kolega Pavel Kohout, neměli bychom politikům zjednodušit řešení rozpočtové propasti na to, o kolik víc jim ze svých peněz dáme. Existují stále obrovské rezervy v kapitolách jednotlivých ministerstev a rozhazovačnost eráru je stále vpravdě příslovečná. Očekávané rozpory šéfů ODS a ČSSD se objevily v reakcích na Janotovy návrhy navýšení některých daňových sazeb. Je už víceméně jasné, že bez navýšení nepřímých daní s poměrně snadno předpovídatelným výnosem to nepůjde. A stejně tak jasné je, že zvýšení korporátních daní a nárůst zdanění vyšších příjmů nepřinese do rozpočtu skoro nic a ve svém důsledku může naopak vyznít jako protirůstové opatření, či dokonce motivovat firmy k přenesení výroby jinam.
Nejpozději na podzim budou porušena některá dosavadní tabu, kvůli kterým teď levice hrozí rozpoutáním třetí světové války. Neexistuje totiž bohužel důvod, proč by škrtů na výdajové straně měla být ušetřena kapitola penzí. Není to rozhodně nic příjemného, ale to snižování platů učitelů a dalších není také. A vše z toho nás nade vši pochybnost čeká. Stejně tak školné a další nutné věci, které se v době, kdy tu „zdroje byly“, snadno používaly k vábení voličů. Co by měl volič po adeptech na vedení státu žádat? Především je to zřetelná představa o dalším vývoji, nikoliv jen o příštím „hasicím“ rozpočtu. Jediná dlouhodobá cesta totiž vede přes radikální omezení výdajové a s mírným zpožděním i příjmové stránky rozpočtu. Autor těchto řádků má v živé paměti nedávný rozhovor s kolegy renomovanými ekonomy, jehož výsledkem byla shoda na tom, že bychom byli všichni překvapení, jak málo či skoro vůbec bychom na svých životech poznali, že byl rozpočet osekán o desítky procent.
Nahrávka Kalouskovi Naši přední politici tak na jednání s ministrem financí opět prokázali, jaké mají mínění o těch, k nimž je oficiálně směrováno veškeré jejich úsilí - o voličích. Počítají s tím, že jim budeme věřit třinácté důchody a další vymoženosti a že nás nenapadne, jak to bude ve skutečnosti už krátce po volbách.
Nebo je to vše úplně jinak a sledujeme dokonale rozehranou partii těch, kteří se tváří jako by nic. Vzhledem k sestavě pozvané k Janu Fischerovi a předem očekávatelnému výsledku se lze jen obtížně ubránit myšlence, že z pozice ministra Janoty šlo o skvělou nahrávku na smeč jeho předchůdci a nedávnému šéfovi - právě Kalouskova TOP 09 totiž jako jediná aspoň mluví tak, jak by se za dané situace slušelo.
Již brzy budou porušena některá dosavadní tabu, kvůli kterým teď levice hrozí rozpoutáním války. Neexistuje totiž důvod, proč by škrtů měla být ušetřena kapitola penzí.
O autorovi| Ladislav Tajovský pedagog VŠE v Praze e-mail: hyvrys@post.cz
