V novém románu Petrua Cimpoesa můžeme číst i část z údajných Pamětí soudruha Nicolae Ceausesca. V nich je mimo jiné zmínka o tom, že Rumuni mají pověst lenochů: „Ale kladl si někdo někdy otázku, proč jsou Rumuni líní? Vysvětlení tohoto stavu v souladu s učením historického materialismu je následovné: Rumuni byli po celá staletí v područí těch či oněch, kteří se je snažili připravit o plody jejich práce. A tehdy si řekli, než pracovat zbytečně, to radši zbytečně postávat, a tento stav se udržel až do dnešních dnů.“
Už z tohoto úryvku lze vidět určitou souvislost s českým prostředím – středoevropský pocit, že náš život není zcela v naší moci. A pak je také možné v románu rumunského autora Petrua Cimpoesa (1952) rozeznat tón vyprávění blízký typickým českým autorům.
Ostatně tak tomu bylo již v románu Simion Výtažník (2001), jenž v překladu Jiřího Našince vyšel v roce 2006, a stal se dokonce Knihou roku Magnesia Litera. Jiří Našinec se nyní ujal i překladu novějšího románu Christina Domestica a lovci duší (2006).
I Houellebecq v tom má prsty Z rumunské prózy zde byl nedávno představen román Normana Maney Chuligánův návrat a rovněž Hotel Evropa Dumitrua Tepeneaga. Snad nebude znít jako urážka, když bude řečeno, že už Simion Výtažník naznačil, že Petru Cimpoesu patří spíše k autorům, kteří se snaží být ke čtenáři vstřícní – chtějí být zábavní. V oceněném románu se to prozaikovi dařilo. Jak si v tomto směru vede Christina Domestica a lovci duší? Jde opět o velkou zábavu, či tentokrát o velké umění? Návratným motivem je i v tomto románu porevoluční doba divokého kapitalismu, který má k řádu a spravedlnosti velmi daleko. Návrat k demokracii či deklarovaná snaha o návrat k demokracii po roce 1989 se tak ukazuje být optikou Petrua Cimpoesa groteskou, jež má však pro mnohé samozřejmě značně tragické důsledky.
V úvodu románu, v Předehře, se zdá, že rumunský autor znovu narazil na zlatou žílu románové fabulace. Po odpíchnutí se od historického faktu – návštěvy amerického prezidenta Richarda Nixona v Rumunsku v roce 1969 – vytváří zábavnou mystifikaci o tichomořském Rolandově ostrově, který získalo Rumunsko, zůstala na něm však americká vojenská základna. Přitom i v tomto případě dochází k zprostředkovanému socialistickému znárodnění, protože ostrov měl připadnout rumunskému držiteli velmi výnosného patentu.
Čtenář s chutí sleduje autorovu příběhotvornou kombinatoriku, do jejíhož paranoidního vnímání světa (nikoliv nepřípadného) je zasazen i francouzský prozaik Michel Houellebecq a jeho román Elementární částice. A to je zatím jen Předehra. Proč se tolik snažíte?
Jenže při čtení „těla“ románu čeká rozčarování. To obnáší samotný sci-fiapokalyptický příběh odehrávající se na tichomořském Rolandově ostrově. Snad by se dal přiblížit jako kombinace Mistra a Markétky Michaila Bulgakova, Velkovýroby ctnosti Jiřího Haussmanna a Hlavy XXII Josepha Hellera. Ovšem to jsou bohužel jen letmé příchutě tohoto „vyšisovaného“ příběhu.
Kapitoly jsou zahlcovány vršením plochých postav a jejich nudným počínáním – i když toto hemžení jako by se pořád napřahovalo k cimpoesovské komice. Jenže té něco podstatného chybí... Jakmile však přijde Mezihra s Paměťmi Nicolae Ceausesca, román znovu „ožije“. Text sepisovaný – poté, co byl Ceausescu v prosinci 1989 zabit – psychicky narušeným pacientem má opět jiskru. A po probrodění se druhou částí hlavní ostrovní story, oplývající rádobybizarními ději, mimozemšťany a agenty, se pak totéž dá říci o Dohře.
V čem tedy patrně vězí problém Christiny Domestiky a lovců duší? V ústředním románovém příběhu jako by se negativně otiskla autorova přílišná snaha – až pachtění – při jeho budování. A na vyčerpaného Petrua Cimpoesa jako by se tato velká stavba nakonec obrazně zhroutila. Chtěl zkusit něco odlišného, či prostě zapomněl, že je silný právě tehdy, když se příliš nesnaží a je „jen“ prozíravým komentátorem našeho (ne)skutečného světa? Zapomněl, že Rumunům je vlastní spíše postávat než pracovat? A nutno dodat, že v případě Petrua Cimpoesa postávat nikoliv zbytečně.
***
HODNOCENÍ LN ***** Petru Cimpoesu: Christina Domestica a lovci duší Přeložil Jiří Našinec Havran, Praha 2008, 304 stran
