Neděle 21. dubna 2024, svátek má Alexandra
130 let

Lidovky.cz

Jak Ceausescu získal ostrov

Česko

Po úspěchu českého překladu románu Simion Výtažník nyní vyšel další prozaický opus rumunského autora Petrua Cimpoesa s názvem Christina Domestica a lovci duší.

V novém románu Petrua Cimpoesa můžeme číst i část z údajných Pamětí soudruha Nicolae Ceausesca. V nich je mimo jiné zmínka o tom, že Rumuni mají pověst lenochů: „Ale kladl si někdo někdy otázku, proč jsou Rumuni líní? Vysvětlení tohoto stavu v souladu s učením historického materialismu je následovné: Rumuni byli po celá staletí v područí těch či oněch, kteří se je snažili připravit o plody jejich práce. A tehdy si řekli, než pracovat zbytečně, to radši zbytečně postávat, a tento stav se udržel až do dnešních dnů.“

Už z tohoto úryvku lze vidět určitou souvislost s českým prostředím – středoevropský pocit, že náš život není zcela v naší moci. A pak je také možné v románu rumunského autora Petrua Cimpoesa (1952) rozeznat tón vyprávění blízký typickým českým autorům.

Ostatně tak tomu bylo již v románu Simion Výtažník (2001), jenž v překladu Jiřího Našince vyšel v roce 2006, a stal se dokonce Knihou roku Magnesia Litera. Jiří Našinec se nyní ujal i překladu novějšího románu Christina Domestica a lovci duší (2006).

I Houellebecq v tom má prsty Z rumunské prózy zde byl nedávno představen román Normana Maney Chuligánův návrat a rovněž Hotel Evropa Dumitrua Tepeneaga. Snad nebude znít jako urážka, když bude řečeno, že už Simion Výtažník naznačil, že Petru Cimpoesu patří spíše k autorům, kteří se snaží být ke čtenáři vstřícní – chtějí být zábavní. V oceněném románu se to prozaikovi dařilo. Jak si v tomto směru vede Christina Domestica a lovci duší? Jde opět o velkou zábavu, či tentokrát o velké umění? Návratným motivem je i v tomto románu porevoluční doba divokého kapitalismu, který má k řádu a spravedlnosti velmi daleko. Návrat k demokracii či deklarovaná snaha o návrat k demokracii po roce 1989 se tak ukazuje být optikou Petrua Cimpoesa groteskou, jež má však pro mnohé samozřejmě značně tragické důsledky.

V úvodu románu, v Předehře, se zdá, že rumunský autor znovu narazil na zlatou žílu románové fabulace. Po odpíchnutí se od historického faktu – návštěvy amerického prezidenta Richarda Nixona v Rumunsku v roce 1969 – vytváří zábavnou mystifikaci o tichomořském Rolandově ostrově, který získalo Rumunsko, zůstala na něm však americká vojenská základna. Přitom i v tomto případě dochází k zprostředkovanému socialistickému znárodnění, protože ostrov měl připadnout rumunskému držiteli velmi výnosného patentu.

Čtenář s chutí sleduje autorovu příběhotvornou kombinatoriku, do jejíhož paranoidního vnímání světa (nikoliv nepřípadného) je zasazen i francouzský prozaik Michel Houellebecq a jeho román Elementární částice. A to je zatím jen Předehra. Proč se tolik snažíte?

Jenže při čtení „těla“ románu čeká rozčarování. To obnáší samotný sci-fiapokalyptický příběh odehrávající se na tichomořském Rolandově ostrově. Snad by se dal přiblížit jako kombinace Mistra a Markétky Michaila Bulgakova, Velkovýroby ctnosti Jiřího Haussmanna a Hlavy XXII Josepha Hellera. Ovšem to jsou bohužel jen letmé příchutě tohoto „vyšisovaného“ příběhu.

Kapitoly jsou zahlcovány vršením plochých postav a jejich nudným počínáním – i když toto hemžení jako by se pořád napřahovalo k cimpoesovské komice. Jenže té něco podstatného chybí... Jakmile však přijde Mezihra s Paměťmi Nicolae Ceausesca, román znovu „ožije“. Text sepisovaný – poté, co byl Ceausescu v prosinci 1989 zabit – psychicky narušeným pacientem má opět jiskru. A po probrodění se druhou částí hlavní ostrovní story, oplývající rádobybizarními ději, mimozemšťany a agenty, se pak totéž dá říci o Dohře.

V čem tedy patrně vězí problém Christiny Domestiky a lovců duší? V ústředním románovém příběhu jako by se negativně otiskla autorova přílišná snaha – až pachtění – při jeho budování. A na vyčerpaného Petrua Cimpoesa jako by se tato velká stavba nakonec obrazně zhroutila. Chtěl zkusit něco odlišného, či prostě zapomněl, že je silný právě tehdy, když se příliš nesnaží a je „jen“ prozíravým komentátorem našeho (ne)skutečného světa? Zapomněl, že Rumunům je vlastní spíše postávat než pracovat? A nutno dodat, že v případě Petrua Cimpoesa postávat nikoliv zbytečně.

***

HODNOCENÍ LN ***** Petru Cimpoesu: Christina Domestica a lovci duší Přeložil Jiří Našinec Havran, Praha 2008, 304 stran

Autor: