Stejně zdrcující jako přehršel národních zájmů ale může být jejich nedostatek. Příkladem je nynější mise do Čadu, akce, jíž chtějí Evropané chránit životy těch, kdo utekli před genocidou v Dárfúru a střechu nad hlavou teď hledají v uprchlických táborech v sousedním Čadu.
Že by unie měla s Dárfúrem něco dělat, zní dlouho. Náznaky čadské mise byly loni v půlce roku a jednotky měly dorazit na místo v listopadu. Akce se ale odložila: země EU se nedokázaly shodnout, kdo pošle vojáky, kdo pytle s potravinami a kdo to zaplatí.
Plácly si na konci ledna a první vojáci měli být v Čadu v těchto dnech, minulý týden byla ale mise opět odložena, včera zase obnovena, ale není jisté, zda se teď rozjede. Důvodem jsou nové boje mezi vládou v Čadu a rebely, které podle unie znemožňují rozmístění evropských jednotek.
Laikovi zní argument, že vojáci nemohou do oblasti, kde by museli bojovat, legračně. Unie se hájí tím, že nemůže dělat nic jiného, pokud chce zůstat nestranná vůči konfliktu mezi čadskou vládou a rebely, což chce. „Jdeme hlídat civilisty do táborů a ne vybojovat v Čadu klid a mír,“ upozorňují Evropané.
Toto zdůvodnění postačí jako řádek do novin, nevysvětluje ale realitu. Ta je taková, že drtivé většině unijních států se do Čadu nechce a už vůbec tam nechtějí posílat lidi za situace, kdy by se jim vraceli v zinkových rakvích. Ze strany evropských vlád chybí důvod – národní zájem, proč se pro Čad obětovat.
Má ho jediný stát, Francie. Francouzi coby bývalí kolonizátoři misi do Čadu iniciovali a jejich vojáci také zaplní přes polovinu z 3700 mužů ve zbrani. Francouzský tlak tu ale nepůsobí jako motivace, spíš naopak. Země jako Británie, která se nejvíc cukala, vidí celou akci jako nástroj pro Francii, jak si zajistit vlastní zájmy ve střední Africe s pomocí vlajky a peněz unie. Panují obavy, do jaké míry si evropské jednotky s tak početným francouzským zastoupením udrží neutralitu v zemi, jíž Francie vládla – rebelové v Čadu ostatně už řekli, že neakceptují unijní vojáky, pokud mezi nimi budou Francouzi. Nevůli Evropanů vůči misi to jen zvyšuje.
Připomíná to dobře známý příběh o Evropě neschopné zajistit si vlastní bezpečí – africké konflikty se přelévají do Evropy v podobě běženců – a ukazuje, jak v praxi vypadá nedostatek politické vůle. Unie si v Čadu zadělává na ostudu.
O autorovi| Kateřina Šafaříková, stálá zpravodajka LN
