Volby v bývalé federaci skončily a můžeme začít skládat účty. Pesimisté v Česku prorokovali, že se větší bratr vydá slovenskou stezkou. Ukazovali podobnosti mezi Robertem Ficem a Jiřím Paroubkem; varovali, že se česká prozápadní a fiskálně střízlivá orientace může otočit v pravý opak.
Po nečekaném výsledku českých voleb vytáhli obrácenou prognózu optimističtí komentátoři života na Slovensku. Posíleni průzkumy voličských nálad uvěřili, že se menší bratr může vydat českou cestou.
Luboš Palata napsal, riskantně a sebejistě, do sobotního vydání: „Jediným, kdo mohl Robertu Ficovi prohrát volby, byl Robert Fico. Jsem přesvědčen, že se dnes v noci dozvíme, že to Fico dokázal.“ Zatímco já prorokoval zkázu, pláč a skřípění českých zubů, Luboš radostně věštil porážku destrukčních slovenských sil. Varovné krákání možná někoho poděsilo, jinak bylo k ničemu; naopak slavičí zpěv triumfoval, Luboš se trefil, já byl mimo. Útěchu z prognostiky zatím nepotřebuji – někdy se člověk plete rád.
Volby v bývalé federaci skončily a můžeme se začít sázet. Jak dlouho vydrží kabinet Petra Nečase? Jak dlouho vydrží případný kabinet Ivety Radičové? Naivně, amatérsky a bez hlubší znalosti bratislavských zákoutí tipuji: česká nelevicová vláda vydrží o rok déle než ta nelevicová slovenská. Ale víc než lahev maďarského tokaje nerisknu.
Ti nejcyničtější praktici moci tvrdí, že naopak déle vydrží vláda slovenská. Proto a jen proto jí nebude předsedat Radičová, ale Fico. Prezident Gašparovič už mu dal šanci sestavit vládu a šéf Směru má takové fondy, že pro něj nebude problém zařídit, aby poměr 71:79 hlasů otočil ve svůj prospěch. Pro začátek by stačilo 76:74. K takové obrátce stačí, aby názor na vhodnou vládu pro Slovensko změnilo pouhých pět poslanců z nesourodého čtyřbloku. Mnohým z nich by případné protesty proti přeběhlictví příliš neslušely: právě pravicový kabinet Mikuláše Dzurindy opíral své reformy o hlasy, které získal při výlovu sněmovního planktonu.
Volby skončily a můžeme bilancovat i zdánlivé maličkosti. Během noci muzeí se setkali tři redaktoři liberálních a kulturních Lidových novin. Nikoli ve Veletržním paláci. Nikoli v Dox. Nikoli v Sovových mlýnech. Ale v Policejním muzeu na pražském Karlově. Tahle příchylnost pánů Bouců, Zvěřinů a Němečků ke kasařině, štěnicím a mordům by měla čtenáře zneklidnit. Zejména proto, že většina z nich si na výpravu přivedla i své potomstvo. Nabízím hlubší vysvětlení zdánlivě stochastického procesu. Během slovenských voleb probíhala noc muzeí, během českých noc kostelů. Není náhodné, že o setkání redaktorů v chrámech nemáme žádné zprávy.
Těch pár statečných minoritů se do kostela odváží i ve dne, ti ostatní tam mimo turistickou prohlídku nevlezou „ani za Boha“.
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ redaktor LN
