Pověst o tom, že Topolánek má políčeno na post eurokomisaře, šířená Vlastou Tlustým a Topolánkem (právě proto) vehementně popíraná, ne a ne usnout. Naopak nabývá přesnějších kontur: Brusel prý jako kompenzaci dostane z dvojice Topolánek-Paroubek ten, kdo prohraje podzimní volby.
Na tom je špatně tolik věcí, že je nelze ani všechny vyjmenovat. To, že ani jeden z nich nehovoří plynně anglicky, a tudíž nemůže být vlivným komisařem, je to nejmenší. Kdybychom chtěli mít efektivního člověka v Bruselu, museli bychom bývali začít tím, že bychom si neshazovali vládu uprostřed předsednictví, čímž jsme přišli o většinu vlivu. Dále bychom ho museli nominovat a vyjádřit zájem o patřičné portfolio co nejdřív, a nečekat na podzimní volby. Takto na nás zbude nějaká židle do počtu. Tomu, kdo hledá elegantní výminek, to ovšem nevadí.
Z hlediska domácí politiky je to destruktivní: lídři budou sice voličům slibovat všechno možné, ale ve skutečnosti už budou hledět, aby si nezarubali cestu do Berlaymontu. Evropská unie, aniž by u nás zvyšovala kvalitu demokracie, jak její zastánci tvrdí, se naopak zasloužila o jeden korumpující vliv navíc.
Čtěte „Začal boj...“ na stranách 1 a 4
