Zvláštní novinářka

Autorka článku příliš sleduje nepodstatné detaily (rejoiceky a sandály), čiší z ní intelektuální snobismus (pohrdání obyčejnými lidmi a tématy rozhovorů matek), pseudoskromnost (drahý kočárek, obnošené oblečení, "nezařaditelnost" autorky),úzkoprsost (půjčování hraček, jídla, komentáře k výchově). Pokud byl článek myšlen jako nadsázka, měl by být podle mého názoru napsán lehčí rukou a otevřenější hlavou, aby tak také vyzněl.

Tolerance

Tento článek mi připadá rádoby vtipný a v podstatě dost omezený. Jako matka vysokoškolačka chodím na pískoviště cca rok, a i když jsem se toho ze začátku hrozila, možná právě z důvodu nutnosti udržování konverzace s ostatními maminkami, musím říct, že s tím nemám žádný problém. Pokud se bavit nechcete, nebavte se. Vyměnit pár zdvořilostních vět nikdy nikomu neuškodí. S půjčováním hraček ostatním dětem nemám problém, aspoň nevypadá blbě, když si to vaše potom na oplátku půjčuje jejich hračky. A osobně víc ocením matky, které se svým dětem věnují, než ty, které sedí na lavičce a z dálky je znuděně pozorují. Možná mám jenom štěstí, že bydlím na malém měste blízko Prahy a kafrajících Matek je u nás na hřišti opravdu pomálu. (A ani jsem nepozorovala, že by se nějak uniformně oblékaly do sportovního oblečení.) Nebo k užití si hriště stačí prostě trochu tolerance!

Re: Tolerance

Evo, hezky jste to vystihla. Jsem vysokoškolačka z Prahy, mám téměř dvouletého syna a v létě jsme na hřišti byli prakticky každý den. Autorka článku jakoby pozapomněla, proč se na hřiště chodí - umožnit dítěti, aby si na čerstvém vzduchu pohrálo se svými vrstevníky, nádherně se unavilo a večer včas usnulo (a my si potom můžeme v klidu přečíst Schopenhauera, pustit si Kurosawu nebo si obout jehly a vyrazit ven :-))Chci tím říct, že na hřišti jednoduše počítám se snědeným banánem (mám náhradní pytlík piškotů), ztracenou lopatkou (kupuju ty nejlevnější), hloupými radami (jedním uchem dovnitř, druhým ven) a vyžívám se v tom, že si oblékám to nejpohodlnější a "nejoutdoorovější" oblečení (umyté vlasy a lesk na puse mám téměř vždycky).A navíc se pokaždé dobře pobavím - věřte, že POKAŽDÉ je na hřišti někdo příjemný nebo se stane něco legračního....

Rejoice

Outdoorové oblečení je přizpůsobené tomu, aby bylo vzdušné, pohodlné, nešpinilo se a snadno udržovalo. Podle mě ideální oblečení na řádění s dětmi na písku. Nehledě na to, že je docela drahé, takže považovat ho za "socka hadry" je trochu mimo mísu. Ale chápu, když si maminka chce raději načinčaně číst knížku a na dítě pouze "dohlížet", než se mu věnovat a zahrabávat se s ním pro radost do písku...

Jak v cizine

Pekny clanek, my mame celkem vyhodu, ze jsme v cizine, takze tam je i jazykova bariera. Nicmene spousta veci plati i tady. Neplati teplaky, zeny jsou tu vetsinou normalne oblecene. Outdorove obleceni nezavhrovat, manzelka ma v podstate jen to, ale dost civilni a tady se outdoorove obleceni bere, protoze je tu spousta sportovcu. Rejoice mam rad ja, protoze jsou barevny. Podivejte se nekdy na dav lidi. Je cely hnedo sedo cerny. Zdravi mlady otec co obcas chodi na hriste.

rozličné a zároveň velmi podobné názory na věc

Milá Ivo, Zito a Petro,

 Nevím co jsem čekala, když jsem se pouštěla do čtení článku, ale byla jsem, po pravdě řečeno překvapena. S větsinou souhlasím, ale některé body desatera i samotného článku se mne, mírně řečeno, dotkly svým " odtažitým" přístupem. Na pískoviště chodím (se třemi dětmi v rozmezí 4-2roky), ale málokdy se mi donedávna podařilo sednou si a schovávat se za noviny či knihu. Občas řeším spory nad "půjčováním" hraček, nosím pro každé dítě jen po jednom kusu lopatky  a kyblíku od hořčice. Batoh s jídlem,  pitím a vlhčenými ubrousky pro děti nosím stále na zádech. Po několika letech asistování dětem už si stihnu všimnout i  "Matek", které klábosí na lavičkách na opačné straně hřiště , případně jejich děti (občas válčící) na pískovišti.

Nevyhledávám "mateřské" diskuse ani na pískovišti ani v mateřských centrech. Jsem zastáncem toho, že je lepší vyvézt děti do lesa nebo na louku nebo k řece a povídat si s nima než je honit od jednoho hřiště k druhému. Ale rozhodně bych si nedovolila odsuzovat nějakou Matku za její štěbetání s kamarádkami. Když jí to dělá dobře tak ať. Ale schovávat se za knihu? Proč? A kdo vám zaručí, že vám zatím dítě neuteče na blízkou cyklostezku/za okolojdoucím psem/na vysokou prolízačku?(Tedy dítě vě věku Vašeho Toníčka).

Manžel mi koupil  k narozeninám krásné kožené kozačky a ačkoliv mému ženskému egu dělá velmi dobře  v nich chodit je nemožné si je vzít na procházku s dětmi. Mám se cítit méněcenná a neženská když si vezmu sportovní oblečení na dětské hřiště? A´t si každý obleče to, v čem se cítí dobře (psychicky či fyzicky).

Paní Ivo, proč tedy chodíte na dětské hřiště pokud se schováváte za noviny a přemýšlíte jak to přežít? Přece je tolik dalších možností co s dítětem podnikat ke spokojenosti obou! Přeji hodně zdraví a společné radosti kdekoliv a kdykoliv!

Obhajoba

Milá Ivo, dočetla jsem Váš článek a nezajásala jsem. Jsem vysokoškolačka a matka 3 dětí, pravidelně si kupuju Lidové noviny a Reflex. To, že se někteří lidé chovají povýšeně mě nepřekvapilo, ale že jim to otiskují v novinách to už ano. Sama pískoviště nenavštěvuju, protože bydlím na vesnici, ale mám ještě v živé paměti, jak jsem u prvního dítěte trpěla osamoceností a byla jsem ochotna chodit každý den do druhé vesnice, abych si mohla s někým chvíli promluvit, protože manžel, který se pravidelně vrací kolem osmé večer z práce, na nějaké rozhovory se mnou opravdu nemá náladu. A další věc - úprava matek na pískovišti. Sama jsem chodila do práce oblékaná elegantně, ale na tento styl jsem rychle rezignovala po narození prvního dítěte, které bylo  a je velmi činorodé (druzí dva sourozenci rovněž) a honit děti jde lépe v teniskách. A kadeřník?I já jsem u něj byla naposledy "nevím", nestíhám, nemám hlídání a peníze na něj? Někdy jsem ráda,že máme na konci měsíce na jídlo. Postřech k péči o sebe: ráno, když vypravuju jedno dítě do školy, druhé do školky a třetí mi přitom visí na krku jsem mnohdy ráda, že si stihnu, aspoň vyčistit zuby, a jak to dělají ty , co přitom všem ještě chodí do práce, to už opravdu nechápu. A o čem si mají ty Matky povídat? Prostě řeší to, čím v současné době žijí, až budou chodit do práce, budou zase řešit práci. Vždyť je to logický. Nevadí mi, že vy nemáte potřebu si povídat, ale proč ty ostatní jsou rázem špatný a děláte z nich umolousaný slepice? Asi si nemyslí, že na pískovišti vyřeší problém v Afgánistánu.V tomto duchu bych mohla pokračovat. Váš článek přezíravost sama  a nazasloužil si místo, které mu bylo vyhrazeno. Dle nadpisu jsem se těšila na lehce ironický článek o problémech na pískovišti, ale bohužel. Dlužno dodat, že mě ještě žádný jiný článek nevyprovokoval , abych se namáhala na něj reagovat.

Mějte se hezky.

Zita Hořejší

Bravo!

Milá Ivo, právě jsem v novinách dočetla váš článek a zajásala. Konečně to někdo vyjádřil nahlas (tedy, na papíře). To, o čem píšete, jsem si před nedávnem také poctivě vytrpěla, dokonce dvakrát. A také jsem se schovávala za noviny :-) Nebojte se, dá se přežít. I bez Matek. Mimochodem, možná budete mít štěstí jako já - jedna z maminek si také pořád četla a seděla dál od ostatních... nějak jsme se časem daly do řeči ... a dodnes jsme kamarády. A ujišťuji vás, že o tom, jak "náš Pepíček už chodí na nočníček" jsme se fakt nikdy, ani na pískovišti, nebavily :) Je tolik zajímavějších témat :-))

Mějte se pěkně a ještě jednou dík za článek. Petra

Re: Bravo!

Souhlas s Petrou (i autorkou článku)! Sama jsem měla podobné zážitky nejen se svými 2 dětmi (už je to dávno), ale i z dob mého dětství na přelomu 40. a 50. let. Tenkrát na pískovištích v Praze to bylo stejné jako dnes (možná horší) a už je to 60 let. Moje děti vyrůstaly na malém sídlišti, kde jsme se všichni znali a tak to nebylo tak hrozné. Přesto se někdy stalo, že jsem radši vytáhla knihu nebo noviny, nebo jsem si s dětmi stavěla tunely a bábovičky (dámské slepičení kvete v každé době :-D)). Tenkrát jsme se oblékaly všechny skoro stejně - džíny, triko, botasky. Ono nic moc k sehnání totiž nebylo, taky bylo málo peněz na parádu a módu. Byly jsme všechny jaksi na jedné lodi, i když nějaké rozdíly ve společenském žebříčku se projevovaly občas i na pískovišti. Ovšem ne tolik v oblečení, ale v úrovni myšlení - prostě hlavní problém byl ne v módě, ale v obvyklém slepičení. A hrála tu občas roli i politická příslušnost manželů i matek samotných (s levicově orientovanými dámami se nedalo mluvit vůbec).