ČESKÉ BUDĚJOVICE Pan Petr Novák bydlí s manželkou v rodinném domku nedaleko Prahy, na zahrádce si sám pěstuje brambory a kedlubny, dům má pěkně zateplený a v pokojích svítí jen úsporné žárovky. Přesto je podle některých odborných studií právě pan Novák tím, kdo svou vysokou energetickou spotřebou přispívá ke klimatickým změnám víc než obyvatelé paneláku na pražském sídlišti.
To je jeden příklad z mnoha, který ukazuje na složitost současné debaty o možném zastavení takzvaného globálního oteplování. V souvislosti s jednáním politiků na klimatické konferenci v Kodani se totiž řada vědců na celém světě začala zabývat nejen globálními aspekty znečišťování životního prostředí, ale také tím, jak k zastavení klimatických změn mohou přispět jednotliví konkrétní lidé. A výsledky těchto studií v mnoha ohledech staví některé zažité představy o ekologickém způsobu života úplně na hlavu.
„Rodinné domy v rozptýlené zástavbě patří, co se týče energetické spotřeby, k největším klimatickým hříšníkům,“ říká například Hans Kramar, stavební odborník z Technické univerzity ve Vídni. I když se obyvatelé těchto domů chovají maximálně ekologicky, někdo musí k budově, obývané třeba jen dvěma lidmi, přivést veškerou infrastrukturu. Vytápění, byť maximálně úsporné, je vzhledem k rozsahu plochy v přepočtu na obyvatele mnohem energeticky náročnější než třeba v paneláku.
„Protože jen málo satelitních městeček je napojeno na veřejnou dopravu, jejich obyvatelé jezdí stále autem a opět zatěžují životní prostředí víc než městský člověk jezdící metrem,“ říká v další studii architekt Klaus Baumgartner. I když města celosvětově nesou zodpovědnost až za 70 procent emisí skleníkových plynů, v přepočtu na hlavu jsou paradoxně největšími znečišťovateli, alespoň v civilizovaných zemích, vesničané.
A co teprve když si obyvatelé takového domu v rozptýlené zástavbě dopřejí jednou týdně k obědu řízky z masa prasat vypěstovaných ve velkochovu. Pět řízků totiž podle některých studií představuje zhruba tři kilogramy CO2. A každý Čech sní ročně kolem 40 kilogramů vepřového masa.
„Ta ekologická škodlivost masných výrobků vyplývá především z toho, že zvířata ve velkochovech jsou krmena sójou dováženou z rozvojových zemí. A tam se zase kvůli sóje kácejí pralesy,“ říká Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha. Proto by měl podle něj člověk kupovat biopotraviny ze svého nejbližšího okolí.
Podobně se dá podle něj snižovat energetická náročnost domů mimo města. „Stačí, když bude například dům lépe zateplen a bude k němu přivedena veřejná doprava,“ tvrdí Kotecký.
Jenže veškeré návody na zmenšení ekologické stopy konkrétního člověka opět naráží na řadu protichůdných argumentů. Když reklama například láká kvůli ochraně klimatu ke koupi úsporné pračky a vyhození té staré, neúsporné, podle některých vědců se může jednat o reklamu klamavou. „Protože více než polovinu své energetické spotřeby spotřebuje pračka při výrobě a dopravě, lidé, kteří chtějí chránit životní prostředí, by se měli ptát především na ekologičnost výroby, a nikoliv jen provozu,“ říká Rolf Frichknecht ze švýcarského výzkumného ústavu ESU-Services. Stará pračka je ekologičtější Ústav zpracoval studii, ve které porovnával celkové energetické náklady spotřebičů. A v některých případech došel k závěru, že nejvíce ekologicky se chovají lidé, kteří svou starou pračku nechají „dožít“ a nebudou ještě funkční věci zbytečně měnit za nové. Ještě markantnější je příklad „ekologičnosti“ solárních článků, které se staly v poslední době evropským ekologickým hitem. Jenže většina solárních článků se dnes vyrábí v Číně a přes půl světa se s vysokou energetickou náročností přepravuje do Evropy.
Řada studií tak tvrdí, že fotovoltaika nakonec vypouští do ovzduší více emisí než třeba jaderná elektrárna. Ta sice spotřebuje při své stavbě miliony tun betonu a oceli, později uranu a dalších surovin, zato ale vyrobí mnohokrát více elektřiny než solární panel.
Když se pak přepočte energetická náročnost výroby na množství vyrobené energie, z hlediska celkových emisí je na tom údajně lépe atomový reaktor.
Snižování emisí Jak může konkrétní člověk snížit objem emisí CO2 o jednu tunu 1. Sníží počet najetých kilometrů u svého automobilu o 1000 kilometrů ročně: úspora 250 kilogramů CO2 2. Vymění pět klasických šedesátiwattových žárovek za úsporné zářivky: 100kg CO2 3. Utěsní okna a dveře a sníží náročnost vytápění: 150kg CO2 4. Bude důsledně vypínat spotřebiče i z pohotovostního režimu: 100kg CO2 5. Bude nakupovat více regionálních biopotravin a méně masa: 400kg CO2 Na jednoho obyvatele Česka připadá kolem 12 tun emisí CO2 ročně (pro srovnání Indie vyprodukuje na hlavu 1,5 tuny) Množství CO2 na jednoho cestujícího při letu z Prahy do New Yorku a zpět: 4 520kg CO2 Množství CO2 na čtyřicet kilogramů snězeného vepřového masa (spotřeba průměrného Čecha za rok): 120kg CO2 zdroj: www.mein-fussabdruck.at / Hel www.zmenaklimatu.cz
