Esej francouzského arabisty a islamologa Gillese Kepela s názvem Teror a mučedník neupoutá na první pohled ani tak svým podtitulem Přijmout civilizační výzvu jako tím, co je napsáno na přebalu: „Odvrácená tvář Bushe a Bin Ládina.“ Reklamní zkratka evokující Nietzscheho „odvrácenou stranu dobra a zla“ naštěstí nevyčerpává obsah knihy.
Část knihy je syntézou událostí a jevů, které vyprodukoval islamismus a islamistický terorismus od 11. září 2001. Jedná se o přehled podrobný a pečlivě doložený. Autor rozkrývá dva základní přístupy, které se pokoušející v éře elektronické komunikace dostat islám pod kontrolu. Jde o svářící se koncepce teroru a koncepce mučedníka. Setkávají se jako protiklady spojující se do „smrtonosné dialektiky“. Cenná je kapitola věnovaná rozdílům mezi sunnitským a šíitským islámem nejen v otázce spasení, nýbrž i v pojetí smrti a obětování se. Takový výklad je potřebný pro každého, kdo se snaží proniknout k jádru logiky sebevražedných atentátů.
Všem se Kepel zřejmě nezavděčí názorem, že Al Kajda ve snaze oslovit nemuslimy recykluje starou marxistickou rétoriku. Islám se prodává jako alternativa k socialismu, jako jiný mesianismus. Taková varianta je chytlavá zejména v prostředí západní radikální levice, stavějící se do pozice advokáta „utlačovaných“.
Podobně citlivá je otázka multikulturalismu na britský nebo nizozemský způsob. Autor tento přístup označuje jako „separovaný vývoj“, což navozuje asociaci s apartheidem, byť se toto proskribované slovo v kontextu multikulturalistického segmentování společnosti podle náboženství a etnicity zásadně nepoužívá. Kepel je již léta horlivým kritikem takové politiky soužití přistěhovaleckých skupin a vícekrát to zdůvodnil tím, že separování komunit plodí segregaci a vrací se jako bumerang přinášející s sebou stupňované násilí.
Dalším námětem do diskuse, kterým se autor podrobně zabývá, jsou bouře ve Francii na podzim 2005. Na rozdíl od těch, již tvrdí, že šlo o radikální výraz rozchodu s francouzskou společností a jejími hodnotami, nabízí Kepel jiné vysvětlení. Mládež z předměstí žádala podle něj naopak podstatně hlubší integraci, aby se mohla jako ostatní plně těšit z výhod francouzského občanství. Autor je přesvědčen, že vůči muslimským imigrantům by se mělo postupovat daleko vstřícněji. Jejich rozpuštění v evropském občanství by prý vedlo k zániku jak teroru, tak touhy po mučednictví.
Možná je to trochu zjednodušující. Přesto musíme s Kepelem souhlasit, když snáší důkazy o tom, že válčení a násilí nepřináší žádné řešení. Stačí jen jmenovat: válka proti „ose zla“ se změnila ve fiasko, irácká invaze je katastrofou, v Afghánistánu dochází k renesanci hnutí Taliban, džihádisté jsou aktivní v celém světě, v Palestině vítězí Hamás a v Libanonu Hizballáh.
Jedinou šanci nachází Kepel v pax economica, tedy ekonomickospolečenském rozvoji, jenž by zahrnul oblast spojující Evropu a Perský záliv kolem mediteránní osy. Arabská část Perského zálivu se ale musí nejprve přestat obracet k Asii a Evropa za Atlantik. Renesance Středomoří jako „civilizační výzva“ je tak na hony vzdálená od civilizačního „střetu“ ve vizi Samuela Huntingtona.
Terreur et Martyre
Gilles Kepel Vydalo nakladatelství Flammarion, Paris 2008. 365 stran.
Knihy vybíráme ve spolupráci s pražskými knihkupectvími Academia a Fišer
