Ad LN 27. 10.: Přežít svůj život díky fantazii
Domnívám se, že Jan Švankmajer coby surrealista a úžasný filmový „hračička“ nepotřebuje předkládat divákům nějaké doslovné a očekávatelné příběhy, tedy nejenže nepotřebuje, ale ani to nedělá – ačkoli autor recenze to tak vidí a vnímá. Ajestliže uvádí, že „není ale tak docela jasné, co je vlastně parodováno – zda ony samotné (teorie), či jejich tezovité zjednodušování nekompetentními psychology“, tak mě napadlo, že může být parodováno obojí, vždyť je to celé nadsázka, surrealistická hříčka s prvky grotesky… – Autor recenze projevuje jistou nespokojenost s domnělou doslovností filmu, a současně by si ji přál nebo mu jaksi chybí. Jan Švankmajer má úžasný smysl pro ironii a zpochybňování čehokoli a kohokoli včetně sebe. A nemusíme se snad bát, že by s tím náhle přestal.
Snad až druhý den po zhlédnutí filmu jsem si uvědomila, že je tam i očišťující vyznění, skryté za těmi rozmanitými bizarními výtvarnými prostředky – vždyť právě sny hlavní postavu dovedou ke katarzi a do značné míry ji zbaví úzkosti a nejistoty – a není důležité, že jí v tom pomáhá nějaká komická „slepice“.
Eva Škamlová, Praha
OPRAVA V článku Zloděj ukradl sochu dítěte z lidického památníku (LN 23. 11., str. 5) bylo mylně uvedeno, že lidické děti zemřely v polském koncentračním táboře. Ve skutečnosti šlo o německé nacistické koncentrační tábory na území dnešního Polska.
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 – Smíchov, nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
