Pátek 14. června 2024, svátek má Roland
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Je to hrozné, ale oklepou se z toho

Česko

PRAHA Ty strašlivé obrázky ho psychicky ničí, když sleduje na dálku japonské neštěstí.

Vždyť český hokejový kouč Otakar Vejvoda starší prožil v Japonsku celkem pět nádherných let, během nichž si našel spoustu přátel. A je s nimi v kontaktu dodnes.

Mezi roky 1993 až 1998 trénoval tým Furukawa Denko ve městě Nikkó ležící v oblasti poničené zemětřesením. „Vlna tsunami tam ale už naštěstí nedošla,“ oddychl si.

* LN Jste s přáteli ve spojení?

Už ano. Já tu pohromu dost prožívám, protože tam znám spoustu fantastických lidí. Ještě v neděli večer jsem se nemohl dovolat svému kamarádovi na telefon domů, ale potom jako by snad zafungovala telepatie a on se mi hodinu nato sám ozval na můj mobil. Všichni kluci, které znám, prý zůstali v pořádku.

* LN Líčil vám do telefonu, jak vypadá tamní situace?

Všude prý byly silné otřesy - ve Furukawě nebo v Jokohamě, kde jsou příbuzní přátel žijících v Praze, i v Tokiu, kde zase žijí další známí. Tenhle kamarád si postavil před deseti lety pevný dům, takže to ustál.

* LN Jak tu pohromu Japonci podle vás prožívají? Jsou hodně pověstní velkou odolností vůči katastrofám.

A to na ně taky naprosto sedí... Oni jsou poslušní, třeba slovo rabování tam podle mě vůbec neznají. Já na to možná koukám trochu jinak, ale Japonci jsou ohromně pracovití, a to nejen poválečná generace, ale i ta mladá. Jsem přesvědčený o tom, že se dají brzy zase dohromady.

* LN Brzy podle vás znamená kdy?

V rozmezí pár let a tomu věřím. Vzpomínám si, když jsem před 16 lety přiletěl s týmem do Kóbe, kde tehdy taky řádilo ničivé zemětřesení - když k tomu došlo, tak dálnice, co vedla městem, byla prý úplně zdevastovaná... Já tam dva měsíce potom nemohl poznat, že se vůbec něco stalo! Nakonec i teď už jsem od Japonců slyšel názory, že tohle neštěstí třeba donutí vylepšit infrastrukturu. Oni to postaví znovu a ještě líp.

* LN Vy sám jste určitě zažil za tu dobu v Japonsku také řadu silnějších otřesů. Snášel jste to tehdy statečně?

Já bydlel v takovém lepším srubu, při menších otřesech se to třeba minutu třáslo, při pořádných už padala i televize. Pamatuju jeden v hotelu: jen jsem utíkal ven, aby na mě něco nespadlo. Bral jsem to jako extrémní věc, ale u tamních lidí bylo tohle na denním pořádku.

* LN Stalo se něco takového i někdy při hokejovém zápase?

To si nevybavuju. Ale ve městě Sendai, které je nejhůř postiženým místem, jsme tehdy odehráli kolem patnácti zápasů a hala stála přímo u moře. Těžko si představit, co by se dělo, kdyby něco takového přišlo v době zápasu. Já ani nevím, jestli hala tu vlnu tsunami přežila.

* LN Jak jste Japonce poznal po lidské stránce?

Oni jsou dost uzavření lidé, dlouho jim trvá, než vám začnou důvěřovat, ale když ano, pak vám už důvěřují bezmezně. Jsou to velmi stateční lidé, kteří na sobě moc nedávají znát city. Zaslouží si pomoc.

* LN Bolí vás celou pohromu takhle na dálku sledovat?

Bolí mě to moc. Třeba ve Fukušimě, kde hrozí ta jaderná katastrofa, jsme občas odlétali na venkovní zápasy a nyní tam už to letiště vůbec není. Ale jaké je to neštěstí teprve pro Japonce, to my nemůžeme ani pochopit. Japonsko je krásná země, čistá, upravená. Oni tam mají každý metr čtvereční upravený a každý stromek pečlivě zastřižený. Až jsem si tenkrát dělal legraci, jestli to přede mnou jen nearanžovali.

***

„Japonci jsou stateční. City na sobě nedají znát.“

Autor: