Podle Washingtonu totiž Kakávand pořizoval přes internet elektronické vybavení americké provenience, které může mít „dvojí použití“ - tedy kromě civilního i vojenské. Do Íránu se jej prý pokoušel dostat přes Malajsii. Francouzský soud nakonec 5. května rozhodl, že íránský obchodník zákony Francouzské republiky neporušil. USA reagovaly slovy, že jsou „hluboce zarmouceny“.
Teherán byl samozřejmě odmítnutím jeho vydání do Spojených států potěšen a svoji radost neskrýval ani Kakávand. Po příletu do Teheránu dokonce podle agentury AFP prohlásil, že si na USA „bude co nejdřív stěžovat“.
Paříž i Teherán odmítají, že by spolu oba případy souvisely. Íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád přitom ještě nedávno v souvislosti s Reissovou mluvil o Íráncích držených ve francouzských věznicích...
Kakávand totiž nebyl jediný. Už zítra má francouzský soud rozhodovat o podmínečném propuštění Alího Vakílího Ráda, usvědčeného z vraždy íránského premiéra Šáhpuhra Bachtjára věrného sesazenému šáhovi. Bachtjár byl ubodán v roce 1991 na předměstí Paříže.
