Finanční média minulý týden zaplnily dvě zdánlivě protichůdné statistiky. Ta první oznámila, že květnová míra nezaměstnanosti v Řecku dosáhla 12 %, a v 11milionové zemi je tak bez práce zhruba 602 tisíc lidí. Podle mnoha odhadů však údaj není konečný a na konci roku 2010 by se nezaměstnanost mohla vyhoupnout až na 15 %. To jde samozřejmě ruku v ruce s poklesem HDP, který se propadl ve druhém čtvrtletí o 1,5 %. V meziročním srovnání jde o pokles do 4 %, pro příští rok představitelé země pracují s odhadem poklesu o 3-3,5 %.
Druhý údaj je o poznání optimističtější - HDP Německa stoupl ve druhém čtvrtletí oproti kvartálu předchozímu o 2,2%a jde o nejvyšší růst za posledních 23 let. O tento výsledek se zasloužily především investice a vyšší export. V meziročním srovnání jde o 4,1% růst vs. 2,1% ve čtvrtletí prvním. Jak je možné, že na západním konci eurozóny ekonomika roste nejvíce za téměř čtvrtstoletí, zatímco na konci východním nezadržitelně klesá? Úsporná opatření MMF a EU jsou na vině jenom částečně, stejně jako nelze stoprocentně vinit vliv ekonomického cyklu. Jen málokterý ekonom či byrokrat si dokáže přiznat, že nemalý vliv mají geopolitické a geografické vlivy. Německo je ze západu tlačeno Francií a z východu pak Ruskem - z pohledu přežití a prosperity je tak de facto nuceno fungovat efektivně, přesně a hlavně robustně. Naproti tomu Řecko je z velké části vyprahlou zemí, kde je po většinu roku horko. Nemluvě o faktu, že do Damašku je to z Atén blíž než do Vídně (1236 km vs. 1281 km). Mentalita Řeků je tak mnohem více blízkovýchodní než evropská. Některé věci prostě z Bruselu změnit nelze.
O autorovi| Petr Žabža, senior makléř Patria Direct
