Tak prý mě k devadesátinám postihla pohroma! Jsem se svým parťákem Jiřím Hanzelkou cestovatelská legenda. Usoudil tak v sobotním sloupku Až se Sahara zazelená Petr Zídek (LN–Orientace 28. 2.). Prý by bylo případnější označovat dvojici slovem „fenomén“. V tom jsem s ním zajedno. Sám se při interviewech výrazu legenda bráním – i proto, že původní význam latinského legenda = věci, jež mají být čteny (učili nás to na gymnáziu jako příklad slovesného gerundia) by mohl navozovat představu povinné školní četby. Pravý opak: knih s autorským záhlavím H&Z vyšlo něco k sedmi milionům, z pultů mizely během dnů, je po nich dodnes sháňka v antikvariátech. Při autogramiádách mi je nosí k podpisu vnoučata původních majitelů.
Byl bych vděčný panu Zídkovi, kdyby mi pro archiv poslal kopii onoho anonymního spisku Methodické poznámky..., z něhož si významně vybral právě titulek Až se Sahara zazelená. Spíš bych u objektivního novináře předpokládal, že zapátrá v původních rukopisech (badatelům dostupných v archivu H&Z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně). Zjistil by, jak cenzura nejen nepovolila zmínky o emigrantech a la Eduard Ingriš, ale vyzmizíkovala jména Masaryk, Rafael Kubelík a další.
Ještě bych panu Zídkovi (správně si v rozhovoru s Jaromírem Slomkem z roku 1997 Život snů a skutečnosti všiml časové souslednosti s naším pobytem v Mexiku 1950 a popravou Milady Horákové v Československu) doporučil, aby se zajímal i o důvody našeho vstupu do partaje (str. 112–115 téže knihy). Zjistil by, že neměla sebemenší souvislost se sekretariátem výpravy při Akademii věd (ten představoval jednoho pracovníka a písařku).
A nakonec, pane Zídku: opravdu H&Z dosáhli své popularity jen díky tomu, že měli na cestování monopol? Afriku snů a skutečnosti jsme napsali mezi českými a slovenskými bavlnáři v argentinském Čaku ve spartánských podmínkách u kantora Vondrovice, který učil děti krajanů češtině: komůrka s dvěma železnými postelemi, dvě židle, dva stolky, bez encyklopedií, bez internetu (víc o tom třeba na str. 398–399 v prosinci vyšlé knihy Past na rovníku).
A monopol? Měli jsme štěstí, že jsme po letitých přípravách a studiu jazyků jako mladí ekonomové prosadili svůj plán cesty kolem světa těsně po válce a vyrazili včas – deset měsíců před „vítězným únorem“.
O autorovi| Miroslav Zikmund, spisovatel, Zlín
