Pavel Bém ani po prohraném kongresu ODS nezůstává bez šance
Mirek Topolánek soudí, že má od kongresu silný mandát. Prý dostal stejné procento hlasů jako Paroubek na svém stranickém sjezdu. To musel dost pracně hledat optiku, v níž by se jeho vítězství jevilo tak povzbudivě. Nahlíženo srovnáním s jeho výsledkem na posledním volebním kongresu anebo srovnáním s počtem nominací z krajů, které před kongresem měl, je jeho mandát slabý. Bémův výsledek je o to pozoruhodnější, s jak troufalým kandidátským projevem delegáty oslovil. Prolomená stranická tabu Zatímco poslouchat Bémův sobotní „analytický“ projev bylo jako muset si za trest jít přidat ve školní jídelně, nedělní kandidátský projev svou drzou vyostřeností neměl na kongresech ODS obdoby. Projev naplnil jasné zadání: představit Béma jako volitelného, kvalifikovaného kandidáta a rozptýlit obavu, že bez Topolánka nelze pokračovat ve vládnutí. Při té příležitosti se ale Bémovi podařilo vybočit ze stávajících stranických vzorců a nabourat některá letitá tabu.
Za prvé se odmítl omlouvat a balit do rozšafných slov to, že chce svrhnout úřadujícího předsedu. To byl nový tón, všichni ostatní vlastně kritizovali Topolánka smířeni s tím, že jim nezbývá než na něj apelovat, aby se polepšil - „my chairman, right, or wrong“, dalo by se parafrázovat.
Za druhé se Bém odmítl omlouvat za to, že je úspěšný - úspěšnější než stranické vedení, a nikoli jejich zásluhou.
Za třetí a hlavně se odmítl omlouvat za to, že je z Prahy.
Čímž prolomil dlouholeté tabu této strany. V ODS se bere za samozřejmost, že Praha dodává počty hlasů běžně přesahující výsledky v jiných krajích o 20 procent.
Řada ministrů ODS by, kdyby měly rozhodovat výsledky v jejich domovských krajích, nebyla ministry, nýbrž funkcionáři věčně druhé strany. Z toho samozřejmě nelze vyvodit požadavek na proporcionální zastoupení krajů ve vládě. Už proto ne, že když hlasují Pražáci pro ODS, hlasují i pro její politiky z jiných krajů - Praha tolik atraktivních lídrů zase neprodukuje. Ale to, že být Pražákem je v ODS handicap, že Pražák se (po Václavu Klausovi) nemůže stát předsedou, to je perverze. Živí v členech představu, že tu je pořád někdo, kdo jim něco dluží a od koho si lze s pocitem zadostiučinění přivézt domů kořist. Bém balancoval na hraně - zdůrazňovat své vzdělání se u nás opravdu nenosí a pro mlčení o explozivním tématu regionální řevnivosti ODS existují i počestné důvody. Právě proto je těch 40 procent hlasů slušný úspěch.
Proslýchá se, že Topolánek teď bude chtít v součinnosti s nedočkavými pražskými politiky Béma definitivně zničit. Je to možné, pokud by v ODS triumfovalo krátkodobé uvažování. Stejně reálné ale je, že Bém může sílit. Vpadl koneckonců do předsednického klání nepřipraven. To teď může dohánět: může se profilovat v otázkách, k nimž se zatím veřejně příliš nevyjadřoval, může si hledat poradce, může udržovat čilejší kontakt s regiony.
Šancí je pro něj i pro ODS jinak nepříjemné založení nové strany zaštítěné prezidentem Klausem. Dává totiž Bémovi příležitost se od Klause na veřejnosti emancipovat. Loajalita je jedna věc, ale změnit kvůli někomu názor ze dne na den o 180 stupňů je věc jiná, a takto Bém působil v kauze Kaplického blobu. Když to bude dělat šikovně, uvnitř ODS mu to neuškodí - těm, kdo při odchodu otce zakladatele zamačkávali slzy, Bém stejně zůstane bližší Topolánka.
Staronový Topolánek Pokud je tento scénář nepravděpodobný, pak je stále pravděpodobnější než posílení Mirka Topolánka. Spolustraníci s ním udělali zkušenost, jakou zná každý, kdo někdy pracoval s dětmi: Topolánek je typem raubíře, který to skvěle umí s dospělými. Když ho při něčem chytí, umí krásně hrát zkroušeného. Umí jít do sebe, uznat, že udělal hloupost a že se polepší. Ale když vám na to podá ruku už poněkolikáté, víte, že půjde a něco provede znovu.
Byl jsem nedisciplinovaný, špatně jsem naši práci vysvětloval, sypal si Mirek Topolánek na kongresu popel na hlavu. Po znovuzvolení byl Lidovými novinami dotázán, jak budou vypadat změny ve vládě. Ty přece představují prostředek, jak dát veřejnosti najevo, že vzal na vědomí její vzkaz z voleb. „Nový, lepší“ Topolánek sdělil následující: „Na tu otázku odpovím možná ne v pondělí, ale v úterý. A nevím ještě, který týden.“ Jen tak dál, Mirku.
***
Topolánek umí jít do sebe, uznat, že udělal hloupost a že se polepší. Ale když vám na to podá ruku už poněkolikáté, víte, že půjde a něco provede znovu.
O autorovi| Martin Weiss, komentátor LN e-mail: martin.weiss@lidovky.cz
