* LN V listopadu se konaly v Barmě po dvaceti letech parlamentní volby. Mnozí za tím vidí nějaké změny, zlepšila se situace v zemi?
Khin Ohmar: Pokud jde o lidská práva, po volbách se vůbec nic nezměnilo a nezlepšilo. A někde je situace možná i horší. Například ve věznicích stále zůstávají dva tisíce politických vězňů. Také na východní hranici, kde sousedí Barma s Thajskem, došlo ode dne voleb k vyhrocení ozbrojeného konfliktu mezi karenskými vojáky (Karenové tvoří asi deset procent z obyvatel země a již 60 let bojují za nezávislost – pozn. red.) a barmskou armádou. Karenové se brání barmským vojákům, kteří je tlačí k tomu, aby jim odevzdali zbraně a vzdali se. Poslední tři měsíce tam dochází k neustálým bojům. Asi 40 tisíc lidí už kvůli tomu uprchlo přes hranice a hledají v Thajsku přístřeší. Ale je to složité.
Lidé přejdou na thajské území, ale Thajci je pouští dál, jen když je slyšet střelba. Když to vypadá, že se nic neděje, tak jim říkají, ať se vrátí zpátky. Lidé tak překračují hranice stále tam a zpátky. Navíc se musejí schovávat před barmskými vojáky. Armádě nevěří, je to stejná armáda, která zabíjela jejich lidi, znásilňovala jejich ženy a nutila je opustit domovy.
* LN Nicméně došlo k propuštění opoziční političky Do Aun Schan Su Ťij...
KO: Ano, naše vůdkyně Su Ťij byla propuštěna z domácího vězení, takže se staly i dobré věci. Jsou tu mladí lidé, kteří za Su Ťij stojí a snaží se vytvořit, jak ona tomu říká, určitou „demokratickou síť“. Zrovna minulý týden za ní přijelo asi 700 lidí. Otázkou ale je, jak dlouho to vydrží, jak dlouho to režim bude tolerovat. Nechali ji jít, ale my nemáme pochybnosti o tom, že za tím určitě něco stojí, že měli určitě nějaký důvod, proč to udělali. Situace s politickými vězni také není dobrá. V mnoha případech k nim nemají přístup jejich rodinní příslušníci. Není tam žádná lékařská péče a hodně z nich trpí různými zdravotními problémy. Navíc mučení je všudypřítomné, s vězni opravdu nezachází dobře.
Ashin Sopaka: Souhlasím. Konaly se volby, byl zvolen prezident a mezinárodní společenství si myslí, že se něco mění, ale to není žádná opravdová změna. Oni jen změnili „kabát“. Nemyslím si, že změní i svou politiku. Nynější vůdci jsou bývalí generálové. Takže jen vyměnili uniformu za civilní oblečení a to je všechno. Je důležité zmínit jednu věc: oni nemusí měnit své oblečení, stačilo by, kdyby změnili právě politiku. Barmský lid by byl rád, kdyby dobře vládli. A kdyby tomu tak bylo, tak je nám jedno, jakou mají uniformu. Jenže nyní je všechno stejné a represe pokračují. Mezinárodní společenství by mělo vidět, že ti lidé, kteří vedou naši zemi, jsou stále stejní.
* LN Takže žádné změny?
AS: Můžete vidět jen umělé změny. Uspořádali volby. V jejich očích byly úspěšné, v našich ale ne. Pro barmské generály je to dobré, zahraniční vlády je budou mnohem více podporovat, ale pro lidi je to smutné. Jenže zahraniční představitele je velmi těžké přesvědčit, vidí jen to umělé a nevidí do hloubky. Nevidí, jak lidé trpí. Přemýšlejí jen nad tím, že chtějí obchodovat, prioritou je pro ně byznys, ne spravedlnost.
* LN V posledních dnech se objevily informace, že by měly být zrušeny sankce proti barmskému režimu. Souhlasíte s tím?
KO: Podle nás by sankce neměly být zrušeny. Tyto sankce byly uloženy zejména kvůli porušování lidských práv v Barmě a v této oblasti nedošlo k žádnému zlepšení, takže pro rušení není důvod. Někteří také tvrdí, že sankce postihují obyčejné lidi, ale realita je taková, že sankce na ně nemají dopad žádný nebo velmi malý. Mají dopad na vojenský režim a na ekonomický sektor. Obchodovat s tímto režimem je velmi snadné a mnoho zemí to dělá. Je tam ale obrovská korupce a o právním státě se nedá mluvit. Jak se v tom dá dělat dobrý byznys? Potřebujeme ty sankce, potřebujeme, aby zasahovaly přímo režim. Podívejte se na to, kolik peněz dostávají. Jsou to miliardy dolarů za to, že rozprodávají naše přírodní bohatství. Přitom 70 procentům obyvatel ani celý den nefunguje elektřina. Všechny peníze jdou do kapes režimu. Sankce by tedy neměly být zrušeny, rozhodně ne nyní.
* LN Je v barmské společnosti vůbec nějaké místo pro opozici?
KO: Tento režim nikdy nepřipustí nějakou opravdovou opozici. V současném parlamentu je velmi malé procento lidí zvolených za nevojenské politické strany. Nic ale nemohou. Nemohou se vyjadřovat, na všechno potřebují povolení, i když chtějí třeba jen vznést nějaký dotaz. Takže místo pro opozici tu není. Ale existuje strana Národní liga pro demokracii vůdkyně Su Ťij a další demokratická hnutí, která se nyní snaží nějakým způsobem vykonávat práci opozice. Ale zase nedokážeme odhadnout, jak dlouho to potrvá, než režim nějakým způsobem zasáhne.
* LN Jak by se podle vás mělo chovat k Barmě mezinárodní společenství?
AS: Naše nová vláda, to jsou stále stejní lidé. Rád bych něco řekl z buddhistického pohledu.
Buddha řekl: Vyhýbej se společnosti hlupáka. Na druhou stranu ti, kteří se s hlupákem přátelí, jsou také hlupáci, jako Čína – přátelí se s režimem, dělá stejnou politiku. Pokaždé když Rada bezpečnosti OSN diskutuje o Barmě, Čína a Rusko jsou vždy připraveny to vetovat. Tyto země jsou podobné Barmě. A také Indie a mnoho asijských zemí. Buddha také řekl: Voda se drží s vodou, olej s olejem. A hlupáci s hlupáky a chytří lidé s chytrými. Takže všechny mezinárodní vlády, jestliže si myslí, že jsou chytré, měly by se zamyslet nad tím, jakou chtějí dělat politiku. Jestli se chtějí přátelit s barmským režimem, nebo ne. A měly by použít svůj vlastní mozek a samy si odpovědět na otázku, jak se k Barmě chovat.
* LN Může vám nějak konkrétně pomoci Česká republika?
AS: Česká republika se chová skvěle. Již několik posledních let. Za to bych rád jménem barmského lidu poděkoval. Česko je jednou z členských zemí Evropské unie, takže může mobilizovat i ostatní státy, aby se ubíraly správným směrem. Musí existovat nějaký společný postoj k Barmě. Hodně toho také dělá Člověk v tísni, pomáhá přímo našim aktivistům v Barmě.
KO: Ráda bych občanům Česka vzkázala, že jejich země je jednou z mála bojovníků za lidská práva, nejen v Barmě, ale například i v Tibetu. Zatímco ostatní státy se od této tématiky odchylují, vy vytrváváte a stojíte si za svými názory. V tuto chvíli, v příštích dvou měsících by měla být posuzována a případně přehodnocena společná pozice Evropské unie k Barmě a je důležité, že Česká republika je vůdčí zemí v této oblasti a může spoluvytvářet tuto pozici. Tedy apelovat na ostatní, že by neměly být rušeny sankce, že by neměl být zrušen zákaz udělování víz představitelům režimu. Také bychom byli rádi, kdyby Unie i nadále podporovala Su Ťij a také Národní ligu pro demokracii a jejich aktivity.
* LN Pokud jde o budoucí vývoj Barmy, jste optimističtí? Myslíte si, že by v blízké budoucnosti mohlo dojít ke změně režimu?
AS: Já jsem velmi optimistický. Samozřejmě že nedokážeme říct, jestli se něco změní za pět nebo za deset let. Politické změny jsou jako tah v loterii. Změna může přijít zítra, nebo to bude trvat stovky let. Ani v roce 2007 jsme nečekali, že by mohlo k něčemu takovému dojít (tehdy desetitisíce demonstrantů spolu s buddhistickými mnichy vyšli do ulic pozn. red.). A nyní i další země jako Tunisko či Egypt, tam lidé také netušili, jaký bude jejich další vývoj.
KO: Já jsem optimistická, protože vím, že jdeme správným směrem. Že bojujeme za svobodu, demokracii, spravedlnost. Na druhou stranu už to trvá déle, než jsem osobně očekávala. Zatím jsme nedosáhli úspěchu ve smyslu svržení vojenského režimu. Snaží se nás umlčet, ale mí přátelé, kteří byli ve vězení a už je pustili, i nadále pokračují ve své činnosti. Všichni věříme ve změny. Lidé touží po svobodě, po konci tohoto vojenského režimu. A rodí se i nové generace aktivistů, kteří se k nám přidávají. Nyní tito mladí lidé, tak 18- a 19letí, přijíždějí za Su Ťij, a přitom ji nikdy předtím neviděli. Musím ale říci, že jsme trochu frustrovaní z chování OSN a mezinárodního společenství. Lidskoprávní agenda pro ně není zas tak důležitá. Za posledních dvacet let bylo asi 40 rezolucí o Barmě, ale žádná akce. Apřitom se situace v zemi zhoršuje.
* LN Je pro vás inspirací poslední dění v Tunisku či v Egyptě?
KO: Nikdy nevíte, třeba to může dojít až do Barmy. Barmánci musí čelit neustálým problémům, režim je denně terorizuje, ale oni jsou odhodlaní bojovat za změny.
AS: Touha po svobodě je velmi silná a pohybuje se směrem k východu. Dnes jsem se díval na zprávy a viděl jsem tam Jemen, Alžírsko. Už to začalo, je to skvělé. A jde to na východ, tak to snad dojde i do Barmy. Já věřím v sílu lidu. Mnoho zemí po celém světě se změnilo právě díky této síle, ne kvůli rezolucím Organizace spojených národů. OSN nenalézá žádné řešení, jen diskutuje, ale akce žádná. Už jsem z toho otrávený, a navíc i smutný. Je to smutné pro naše budoucí generace. OSN má vytvářet mírumilovný svět, jenže je to stále jen sen, který se ještě nenaplnil. Tak se ptám, co dělalo za posledních šedesát let, od doby kdy vzniklo? Jen se diskutuje. Musíme proto vzdělávat nové mladé generace, aby vytvořily lepší OSN. Někdy i tak vtipkuji, že to nejsou Spojené národy, ale Rozdělené národy. Čína a Rusko na jedné straně a na druhé státy jako USA, Francie či Británie.
