Antihmota patří k našemu světu jako k praseti rypák. Napsal-li Engels knihu Anti-Dühring a S. K. Neumann Anti-Gide, je-li sháňka po Anti-Klausovi, musí být i antihmota. Kdyby jí nebylo, nebylo by ani našeho snu o létání ke hvězdám. Fotonová raketa, deus ex machina sci-fistů, měla fungovat tak prostě, jako když přikládáte do kotle: lopatu hmoty, lopatu antihmoty, bouchne to do trysek a jsme v jiné galaxii. Kdepak, nejsme a hned tak nebudeme.
Za jeden lidský život se vesmír změnil víc než za 13,7 miliardy let své existence. Tedy změnila se naše představa o něm. Nejsou to zrcadlové světy hmoty a antihmoty. Tak jako u materialistů hmota zvítězila nad duchem, už v kolébce skutečného vesmíru zvítězila hmota nad antihmotou. Není co nabírat lopatou, jediná antihmota, která je ve vesmíru k dispozici, je ta, kterou si sami vyrobíme v laboratořích.
Dokument National Geographic předvedl, jakou škodu by natropila veškerá vyrobená antihmota, kdyby naráz anihilovala s hmotou: rozházela by pískoviště. Kdybychom chtěli antihmotou zničit Zemi, je třeba kus, který by odpovídal masivu Mt. Everestu. Katastrofisté, plačte, tenhle způsob konce světa nepřivoláte.
