* LN V doslovu mluvíte o „rosovské revoluci“. Co to znamená?
Převratný přínos Rosova prazvláštního regionalismu s metafyzickým nárokem pro literární jazyk: jeho knihy se dají vnímat jako uhrančivé příběhy z brazilského vnitrozemí, kde se zastavil čas, jako velkolepá básnická kreace spájející v sobě lidovou tradici s Joycem či Mallarmém, i jako složitý dynamický systém inspirující k ezoterickým výkladům.
* LN O knihách Joăa Guimarăese Rosy se mluví jako o „nepřeložitelných“. Jak je tedy překládat?
Jako poezii nebo posvátný text: nejprve pochopit a vyložit, pak převzít tvůrčí metodu originálu a napsat česky. A samozřejmě přitom zachovat formu a sdělitelné reálie. Zkuste si představit jakési „Želary“, kde by třeba výraz šumafuk skrytě fungoval také ve svém původním francouzském smyslu a přes zasutý význam „jebání“ se vztahoval až k platonskému pojetí kosmické lásky; a kalamajka mik mik mik by pro změnu přes dávno zapomenutou rumunštinu asociovala vztah matky a dítěte i s náboženskými konotacemi. Sdělení by byla jednak provázaná v povrchové rovině prvoplánových významů „zavřených“ slov v tlachání dvou vesničanů a současně by táž slova ponorně působila v rámci komplexně propojené sítě podkreslujících významů, které by oběma hrdinům i valné většině čtenářů – na rozdíl od překladatele – mohly být „šumafuk“. Tak nějak píše Rosa portugalsky, jen ještě o dost složitěji.
* LN Burití je jedna z próz sbírky Taneční soubor. Budete v jeho překládání pokračovat?
Ještě letos vyjde v revidovaném znění próza Dál – dál a dál, před čtvrtstoletím vydaná ve svazku Pět brazilských novel. Pak uvidíme.
