Lampiony

Páně Peňásův článek ve mně vyvolal nostalgii, ne po těch časech, kdy byl lampionový průvod věnován oslavám 7. listopadu, ale po mém dětství, kdy jsem se podobně jako autor těšila na to, až si budu moci zapálit svíčku v lampionu, nést ho před sebou tak opatrně, aby mi lampion neshořel a obdivovat  ta mihotavá světélka ve tmě.

Nevím, kde se komunisti inspirovali k tomuto způsobu oslavy, ale po letech jsem zažila se svým malým synkem krásný,  malý  lampionový průvod v Německu, k oslavě svátku sv. Martina, kdy děti nesou vlastnoručně vyrobené lampiony (máme ho celý pomačkaný dosud), zastavují se u jednotlivých domů a zpívají písničku "Laterne, Laterne, Sonne, Mond und Sterne". 

Ale i dnes se u nás stále pořádají lampionové průvody i s ohňostrojem, již bez ideologické náplně říjnové revoluce, ale asi tomu chybí nějaká jiná smysluplnější náplň, spojená s přípravou (výroba lampionů, nácvičování písničky). Ale i tak se těším, až budu mít nějakého vnoučka, koupím mu lampion (nebo ho vyrobíme?) a bude nás to  těšit jen  tak, jen pro ta mihotavá světélka.