Hodnotit předvolební sliby může jen nestraník
Návrh ministra Janoty na hodnocení předvolebních slibů politických stran je sice nekonvenční, ale užitečnou myšlenkou. Tak užitečnou, že první otázka, která člověka napadne, je: jak mu to zakážou?
Nějaké výpočty se dají najít vždy. Ale jde o to dát jim váhu a dostat je do obecného povědomí. Například rozpočtový úřad amerického Kongresu, Congressional Budget Office (CBO) svými analýzami dlouhodobého rozpočtového výhledu USA a finančních dopadů Obamových plánů na reformu zdravotnictví demokraty vůbec nepotěšil, ale málokdo z nich si na ně troufl frontálně zaútočit.
Ministerstvo financí by teď, když je v rukou nestranického úředníka, mohlo tuto roli plnit. Navzdory tomu, že se v minulosti mýlilo – to může každý. Politikům, kterým se podle očekávání nápad vesměs nelíbí, je třeba přitakat v jednom: o Janotově nestranickosti by nesměla panovat nejmenší pochybnost. Z čeho mají předáci ODS a ČSSD hrůzu? Že by se Janota s Fischerem mohli objevit na kandidátce TOP 09. Místopředseda které strany jako jediný Janotův návrh bezvýhradně podpořil? Ano, uhodli jste.
Pak je tu ovšem problém, že sebelepší analýza nás nezachrání před sebou samými. Nikdo gramotný nemůže tvrdit, že nechápal sebevražedné důsledky předvolebního populismu v roce 2006. Ale když tehdy v únoru novináři z Hospodářských novin chtěli od Jiřího Paroubka slyšet, jak ty sliby zaplatí, tak je místo vyvracení jejich výpočtů prostě vyhodil. To může, obrazně řečeno, udělat každý i s Janotovými čísly.
Čtěte „Strany se bojí...“ na straně 13
