Sedmiletý Lukáš chodí do školy teprve půl roku a už celkem slušně čte. Paní učitelka mu vytýká jen to, že neslabikuje, ale snaží se uhádnout slovo celé, což je podle ní špatně. Existují různé teorie o tom, jaká je nejpřirozenější cesta ke čtení. Možná je ale způsobů prostě jenom víc. John Holt ve své knížce „Jak se děti učí“ vyslovuje domněnku, že malé děti mají spoustu velmi rozdílných tušení, jaká je spojitost mezi vzhledem písmenek a mluveným zvukem. Dáme-li jim dost času, budou postupně zkoušet, potvrzovat a upevňovat toto spojení, a zařadí je k tomu, co skutečně vědí. Kdosi řekl: Kdybychom učili děti mluvit ve škole, nikdy by se mluvit nenaučily. Holt myšlenku konkretizuje: „Představme si, že musíme mluvení vyučovat. Jak bychom se do toho pustili? Zaprvé by určitě nějaká komise odborníků analyzovala řeč a rozložila by ji do mnoha řečových dovedností. Asi bychom si řekli, že vzhledem k tomu, že se řeč skládá z jednotlivých zvuků, musíme děti naučit vytvářet všechny zvuky jejich jazyka ještě před tím, než se můžeme vůbec pustit do mluvení. Nepochybně bychom vypracovali i seznam těchto zvuků, nejsnadnější na začátku, obtížnější potom. Pak by přišel na pořad seznam slabik, teprve pak bychom se pustili do vyučování slov. Zároveň bychom učili žáky pravidlům gramatiky, s jejichž pomocí by mohli skládat naučená slova do vět. Nic by nebylo ponecháno náhodě.
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
Procvičovalo by se, opakovalo, zkoušelo, aby se zaručilo, že žák nic nezapomněl.“ Něco podobného se dle Holta trochu děje se čtením. Možná zbytečně.
Britové mají novou vzdělávací prioritu. Chtějí naučit žáky vařit. Od roku 2011 má být vaření pro děti ve věku 11 až 14 let ve Spojeném království povinné. Do té doby je třeba vynaložit miliony liber na získání a výcvik učitelů a přípravu učebnic-kuchařek. Jde o začátek takzvané revoluce životního stylu, která má Britům pomoci žít zdravěji a aktivněji. Experti prý totiž varují, že bez ní bude v roce 2050 devět z deseti dětí obézních. Všimněte si, jak se svět mění: Dřív se lidi, tedy především mladé ženy, učili vařit, aby jejich partneři a děti nechrastili kostmi, rozuměj, aby nebyli hubení. Dnes se žáci učí vařit, aby nebyli tlustí. Nakladatelství Karolinum vydalo publikaci o školním vzdělávání v sousedním Německu. V čem se liší od našeho? Například tím, že v některých spolkových zemích lze nastoupit na vysokou školu i bez maturity, ovšem až po několika letech praxe v oboru. Nebo počtem propadlíků, který je v Německu rekordní. Donedávna mívali každý rok čtvrt milionu repetentů, teď je trend číslo snižovat. Zaujalo mne taky, že od roku 2003 roste v Německu počet dětí, které nastupují do školy předčasně, tedy před šestým rokem, a klesá množství odkladů školní docházky.
O autorovi| radka.kvackova@lidovky.cz
