Aféra Drobil je několikanásobným neštěstím – ne kvůli Pavlu Drobilovi samotnému, ale kvůli jeho ministerstvu, jež se začínalo vymaňovat ze subkultury zelených mesiášů; kvůli ekotendru, jemuž se měl právě Drobil ve vládě postarat o poučenou oponenturu; a samozřejmě především kvůli důvěře občanů v politický systém.
Na to několikanásobné neštěstí se okamžitě slétli političtí supi. Dalo se jistě čekat, kdy přiletí opozice, u ní by neúčast byla spíš chyba. Kdo by ale čekal, že místopředsedkyně vládní strany Věci veřejné Karolína Peake bude v televizním přenosu naléhavě vyzývat premiéra, aby na Evropské radě v Bruselu prodléval jen po dobu nezbytně nutnou a pak se rychle vrátil? To bylo ve čtvrtek dopoledne a Peake naléhavost situace zdůvodnila tím, že na úterek (!) se sociálnědemokratická opozice chystá v parlamentu vyvolat hlasování o nedůvěře.
Prý VV obdržely jakési signály, že se premiér Nečas chtěl vrátit až v neděli. To my bychom mohli napsat, že VV premiérovi dosti průhledně signalizují, aby jim ustoupil ve střetu o policejního prezidenta, jinak že bude dusno, a bylo by to přinejmenším stejně věrohodné.
Nakonec je výzva Nečasovi k urychlenému návratu z Bruselu i mocným příspěvkem do historie českého „proevropanství.“ Před deseti lety jsme jen zírali, jak náhle evropanskou vlajku zvedá ČSSD, jejíž typický předák nikdy nikde nebyl a neuměl žádnou cizí řeč. Teď zase máme ve vládě „proevropskou“ stranu, která jako kdyby nevěděla, že zásadní věci se na summitech dohadují většinou až v samém závěru a že tentokrát by k oněm zásadním věcem mělo patřit i jednání o tom, jestli budou členové eurozóny a možná i kandidáti na členství přímo sanovat jiné členy. To by změnilo charakter Unie určitě víc, než změní českou politiku příští úterý ve sněmovně.
