Úterý 28. září 2021, Den české státnosti
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Když muž začne kojit

Česko

I muži by za určitých podmínek mohli kojit své potomky. V takovém případě bude nutné přepsat celou kulturní historii ňader. Prsa přestanou být fetišem, ztratí svůj erotický význam a naopak se možná stanou symbolem mužské emancipace.

Ženská ňadra se v dnešní společnosti stala především mocným sexuálním fetišem, kvůli kterému miliony soudobých žen podstupují plastické operace. V minulosti si ovšem lidé s ňadry spojovali i velmi odlišné významy. Detailně to ve své knize Dějiny ňadra: kulturní a sociální historie prsou od starověku až po současnost, která byla navzdory výtkám z přehnané ideologičnosti i u nás dobře přijata, zdokumentovala americká historička Marilyn Yalomová. Podle ní je cesta, která vede od magických ňader paleolitických bohyní přes ňadra Panny Marie, symbolizující duchovní výživu všech křesťanů, až k hnutí za ženské osvobození ňader, dlouhá a plná překvapení. Důležitým zlomem přitom byl počátek novověku, kdy začal být mateřský a posvátný význam ňader zatlačován do pozadí jejich potenciálem erotickým, čímž byla nastoupena cesta k dnešnímu stavu.

Jiná americká historička, Margaret R. Milesová, dokonce svoji knihu nazvala přímo Sekularizace ňader, líčí v ní, jak se ňadra vymanila z monopolu církve a „přešla do rukou fyziologů a pornografů“. Dá se říci, že podobný myšlenkový kruh, ovšem v opačném směru, opisuje text věnovaný ňadrům od americké novinářky Natalie Angierové. Kapitolu Kruhové úvahy. Příběh prsu uvádí sice pravdivým, ale pro někoho až cynicky věcným a deziluzivním prohlášením: prsní žláza je jen obměněná potní žláza, která produkuje o mléko obohacený pot. Ještě u ptakopyska a ježury mléko prostě jen prosakuje ze žlázy na povrch matčiny kůže, kde je mláďaty slízáno. Lidem narůstá sice jen jeden pár prsou, ale nejsou řídké případy, když je u žen počet bradavek vyšší. Kdybychom podle Angierové „byli prasaty nebo krysami, naše mléčné lišty by se vyvinuly v celkový počet osmi cecíků“. Její text ovšem postupně získává jisté (pseudo) mystické rysy a vrcholí jakýmsi chvalozpěvem na kulatost ženských prsou. Autorka se vyznává, že společně s našimi dávnými předky i ona Kruh považuje za dokonalý tvar, symbol celku, a právě „prs je nejprůhlednější způsob, kterým tělo může vzdát úctu kruhu“.

Zvučný a romantický prs Angierová i Yalomová věnují ve svých textech v souvislosti s ženskými prsy velkou pozornost zakladateli botanické a zoologické nomenklatury Carlu Linnému. V osmnáctém století Linné udělil podle Yalomové „podivnou poctu“ prsům tím, že po nich pojmenoval celou jednu třídu: Mammalia, doslova „prsní“ či „prsatí“, termín, jejž Linné sám vynalezl (nahradil tak starší Aristotelův termín „čtyřnožci“).

Mohl si přitom vybrat z jiných znaků, o nichž se tenkrát vědělo, že je savci sdílejí: chlupatí, dutouší, tvorové mající čtyřkomorové srdce. Chlupatost ovšem neprošla nejen kvůli tomu, že muži jsou výrazně chlupatější než ženy (a nevystihuje tedy všechny jedince stejně přesně), ale hlavně je málo reprezentativní; a také struktura středního ucha je příliš nudná na to, aby byla zvěčněna v názvosloví.

Prs byl však jak zvučný, tak romantický, slovo Mammalia se dobře vyslovovalo i pamatovalo a navíc korespondovalo s tradičním výrazem pro živočichy Animalia. Podle historičky vědy Londy Schiebingerové ovšem Linné zvolil tento název záměrně hlavně kvůli svému boji proti využívání kojných, což označoval za porušování zákonů přírody a ohrožování matky i dítěte, protože ti oba se potřebují pro zachování zdraví.

Už v Linného době ovšem mnozí namítali, že někteří savci nemají bradavky (prý například hřebci) - připojme ovšem poznámku Františka Šusty, biologa působícího v pražské zoologické zahradě, podle kterého záleží na tom, jaký „ťuflík“ už se považuje za bradavku. Jisté však je, že prsa jsou výrazněji zastoupena jen u samiček; v tomto ohledu je přesnější a „spravedlivější“ německé a české pojmenování zdůrazňující kojení (sání), protože tuto činnost jsme po narození provozovali všichni; rozdíly mezi muži a ženami zde neexistují.

Prsatý muž Ovšem stejně jako ženy mají chlupy, i když méně než muži, také muži mají prsa, i když menší. V knize Proč máme rádi sex? uvádí evoluční biolog Jared Diamond řadu případů, kdy se prsa mužům zvětšovala až do průměrné ženské velikosti. Rostou například často mužům, kteří se zotavují z dlouhého strádání: na konci druhé světové války bylo takových případů po propuštění válečných zajatců z koncentračních táborů zjištěno na tisíce. Hladovění u nich pravděpodobně brzdí činnost žláz produkujících hormony, a zároveň také jater, které tyto hormony odbourávají. Po obnovení normálního stravování se žlázy zotaví rychleji než játra, takže hladina hormonů nekontrolovaně stoupne. Podle Diamonda přitom již starozákonní patriarchové předvídali závěry moderních fyziologů, když Job (21,24) poznamenal o dobře živeném muži: „Prsy jeho plné jsou mléka.“ Ostatně i hrdina knihy Josefa Formánka Prsatý muž a zloděj příběhů získává své nové jméno od mentawajckého domorodce se zdůvodněním, že dobře jí.

Diamond dále tvrdí, že se objevilo několik zpráv o jinak naprosto normálních dospělých mužích, kteří kojili děti. „Mléko jednoho z nich bylo analyzováno a zjistilo se, že obsahuje mléčný cukr, bílkoviny a elektrolyty v podobném množství, jaké bývá obvyklé u mateřského mléka“. Diamond píše, že „určitá kombinace ruční stimulace bradavek a hormonálních injekcí může během poměrně krátké doby rozvinout skrytý potenciál nadějného otce produkovat mléko, takže nebude nutné čekat na genetické změny“; překážky proti takovému vývoji jsou podle něj spíše psychologické než fyziologické.

Skeptičtí odborníci Čeští odborníci, na které jsem se obrátil s dotazem na reálnost takovéhoto budoucího vývoje, se ale vyjadřovali vesměs velmi skepticky. Sexuolog Radim Uzel sice připouští, že mechanismus podráždění prsní bradavky - sekrece prolaktinu - tvorba mléka může být u muže ve výjimečných případech nastartován, ale společně se svým oborovým kolegou Jaroslavem Zvěřinou takové jevy vykazuje spíše do oblasti patologie (zvětšování mužských prsou a mužské laktace může podle nich být důsledkem nádorů hypofýzy, jako jinou důležitou příčinu uvádí také psychický stres).

Endokrinologové zase rozlišují samostatné onemocnění zvané gynekomastie, které se v dospívající populaci vyskytuje podle některých údajů až u 30-40 procent mužů: jedná se o jednostranné nebo oboustranné zvětšení prsní žlázy, které se často projevuje bolestí a tuhostí.

Podle jednoho z autorů jediné české monografie o této nemoci, Luboslava Stárky, je k tomu, aby došlo k sekreci mléčné tekutiny z mužských mléčných žláz, třeba mimořádné shody abnormální sekrece některých hormonů. Autorka prestižních publikací o kojení Dagmar Schneidrová zase varuje před manipulací s přirozenou a do budoucna křehkou hormonální rovnováhou mužů, která může vést k zatím nepoznaným zdravotním, psychickým i sociálním důsledkům.

Námitek proti možnému mužskému kojení je tedy nepočítaně, a sahají od těch náboženských („vylepšování“ přirozeného řádu daného Stvořitelem je nepřijatelné) až po ty sociální: podle knihy XY. O mužské identitě od Elisabeth Badinterové mnohé manželky, jejichž muži pečují o domácnost a o děti, pociťují hlubokou neuspokojenost - a natožpak kdyby muži počali i kojit!

Právě z hlediska sociologie ovšem v loňském roce smysluplně argumentoval ve prospěch Diamondových tezí na svém blogu český sociolog Martin Fafejta. Ten uvádí, že po většinu dvacátého století byly s úspěchem publikovány knihy, které zdůrazňovaly, že otec nemá vstupovat do výchovy malých dětí, neboť mu k tomu chybí základní instinkty. Pokud by se chtěl vměšovat matce do výchovy, napáchal by více škody než užitku, protože v mužské přirozenosti není schopnost porozumět potřebám malého dítěte.

Ještě před třiceti lety prý říkával na svých přednáškách profesor Švejcar, že otcové mají s úžasem pozorovat a chránit „zázračný“ vztah mezi matkou a kojencem. Rozhodně do něj nemají vstupovat, chybí jim k tomu přirozené schopnosti a „kouzlo“ vztahu matky a dítěte by mohli jen pokazit. Dnes je teze o neschopnosti muže láskyplně pečovat o narozené dítě překonána. Stejně tak může být podle Fafejty do budoucna překonán i odpor k otcovskému kojení, který je dán „především nevědomostí a také zažitými stereotypy a nedostatkem fantazie“.

Manželkou zanechán osudu „Pro“ se vyslovuje také biolog, filozof přírodních věd a spisovatel (kterému tedy evidentně neschází ani fantazie) Stanislav Komárek, který na podporu Diamonda píše, že „rudimentární mléčné žlázy mají i samci jiných savců - my lidé zvlášť velké - v současnosti však u žádného není s jistotou známo kojení ze strany otců. Je s podivem, že takovýto potenciál zůstává nevyužit - kupříkladu u některých ptáků (holubi, plameňáci) produkují obě pohlaví jako výživu pro mláďata jakousi zvláštní směs, do níž přispívají také složkami ze svého organismu, a je tak jakoby na pomezí mezi krmením a kojením.“

K tomu podotýká biolog František Šusta (a shoduje se v tom s Diamondem), že existuje druh kaloně žijícího na Filipínách, u něhož byli opakovaně nalezeni samci produkující mléko. Nicméně nikdy zatím nebylo pozorováno, že by od nich sálo mládě.

Když jsem byl nedávno svojí manželkou týden zanechán svému osudu společně s našimi dvěma dětmi, z nichž to mladší se ještě často kojilo, svoji roli jsem myslím plně zvládnul. Ne tak, že bych pokračoval v kojení, ale že se potomek v době matčiny nepřítomnosti kojení naopak úplně odnaučil.

To ovšem nic nemění na tom, že šance mužského kojení v budoucnosti snad přece jen není zcela vyloučena. Pak by zřejmě nastala zcela nová kapitola kulturních dějin prsou či ňader: prsa by se možná stala symbolem mužské emancipace, pokroku a demokratizace, a zároveň by asi ztratila svůj erotický a skrytě náboženský potenciál a přestala by být fetišem. Název „prsatí“ by pak byl alespoň v případě lidských savců zcela oprávněný. Tento vývoj by možná byl i posledním krokem v sekularizaci ňadra.

***

A Complex Delight: the Secularization of the Breast, 1350-1750 Margaret R. Miles Vydalo University of California Press, Berkeley 2008. 177 stran. Žena - intimní místopis Natalie Angier V překladu Ireny Ellis a Šárky Tomancové vydalo nakladatelství Zoner Press, Brno 2006. 304 strany. XY: o mužské identitě Elisabeth Badinterová V překladu Zuzany Dlabalové vydalo nakladatelství Paseka, Praha - Litomyšl 2005. 266 stran. Nature’s body. Gender in making of modern science Londa Schiebinger Vydalo Beacon Press, Boston 1993. 289 stran. Dějiny ňadra Marilyn Yalomová V překladu Zuzany Hulvové vydalo nakladatelství Rybka Publishers, Praha 1999. 366 stran.

Námitek proti možnému mužskému kojení je nepočítaně, a sahají od těch náboženských až po ty sociální: podle Elisabeth Badinterové mnohé manželky, jejichž muži pečují o domácnost a o děti, pociťují hlubokou neuspokojenost - a natožpak kdyby muži počali i kojit!

O autorovi| Jan Lukavec, kulturolog Autor (* 1977) je kulturolog, přispívá do řady periodik a spolupracuje s Českým rozhlasem. Napsal knihu o G. K. Chestertonovi a připravuje další o kulturních dějinách zrcadla. Pracuje v Národní knihovně.

Autor:

Mizejí už i chodníky. Ústecké ghetto se vymyká, čeká ho nový režim

Premium Ve čtvrti Mojžíř v Ústí nad Labem, která se za dvacet let změnila ze solidního sídliště v ghetto, nastane nový režim....

Zabaveno. Policie hon na Savova nevzdává, vzala mu nemovitosti a sto milionů

Premium Kontroverzní podnikatel František Savov je už sedm let obviněn v případu obřích daňových úniků a zhruba stejnou dobu se...

Vlak do Chorvatska klidně zruším, pokud problémy s ním neustanou, tvrdí Jančura

Premium Skupina Student Agency se během léta zvedla z covidového dna, přesto za sebou táhne půlmiliardový účet a chybí jí i...