Ve Švédsku se mi dostala do rukou roztomilá drobná knížka s idiomy a jejich protějšky v různých jazycích. Naše malá mateřština se jim tam sice nevešla, ale i tak je to pro Čecha zajímavé čtení.
Některá ustálená rčení jsou si podobná jako vejce vejci: nešikovní Češi i Němci mají obě ruce levé a Čech i Rus dokážou být vzteklí jako pes. Ale takové shody naštěstí tvoří menšinu. Ve většině případů jsou dotyčné průpovídky jako otevřená kniha, v níž se lze dozvědět ledacos o kultuře, životních podmínkách a historické paměti jednotlivých národů. Pro překladatele pak jsou vítaným osvěžením a zdrojem zábavy, ale zároveň vyžadují neustálou pozornost, protože máločím se člověk ztrapní tak jako doslovným – a tudíž nesmyslným – překladem těchto perliček.
V některých se krásně zrcadlí zkušenosti těch, kteří je používají: to, co u nás nestojí ani za zlámanou grešli, ve Švédsku nestojí ani za shnilou brusinku, kterých tam jsou plné lesy. A v Dánsku, tam zase místo té brusinky mají kyselého herynka, protože sleď odjakživa byl jednou z nejběžnějších dánských potravin. A když už jsme u těch ryb: o tom, co pro nás je hračka, Dán řekne, že v tom nejsou žádné kosti.
Často se stává, že zatímco v jednom jazyce je takový výraz vcelku mdlý a nenápadný, v jiném se to samé řekne způsobem šťavnatým a plnokrevným. Kde my řekneme, že to bychom neudělali ani za nic, tam Švéd řekne, že k tomu by se nenechal přimět ani za všechno máslo ve Smaalandu (kraj na jihu země). A když se u nás něco prodává jako housky na krámě, ve švédštině to mizí jako máslo na sluníčku. To je mimochodem v novodobém kontextu aktuálnější, než by bylo zdrávo: přestože švédské máslo je lahodné, není pro návštěvníka snadné na to přijít, protože i v této blahobytné zemi se čím dál tím více odbývají onou mrtvou umělou hmotou zvanou margarín.
Nikoho asi nepřekvapí, že nejvynalézavější a nejrozmanitější je výrazivo týkající se toho, co lidi vždycky zajímalo nejvíc: bohatý Švéd má peněz jako trávy, Němec jako sena, Rus jako sněhu v zimě, Arab jako písku, Fin (to známe!) jako smetí a Angličan tolik, že by s nimi mohl topit.
Pozornosti se pochopitelně těší i opilci, kde inspirace byla, je a nadále bude bezmezná; kolik přirovnání by jeden našel v češtině, kdyby chvíli přemýšlel! Ve Švédsku člověk pije mj. jako kavka, v Anglii jako lord a v Dánsku zase jako papež – ten to v Dánsku vůbec nemá lehké, protože jako papež tam člověk může být i pyšný. A abych nezapomněl: tam také, zatímco u nás lije jako z konve, z nebe prší ti ševcovští učni. Původ to ovšem má smutný: roku 1758 se v Kodani jeden krutý ševcovský mistr rozzlobil na svých pět učňů a vyházel je z okna. Přežili to jen dva.
Když vám Dán o nějaké ženě poví, že chodí v punčochách, tak vám chce říct, že je panna. A když se o ní ve Švédsku doslechnete, že skončila na skleněné hoře, tak to znamená, že zůstala na ocet. Pokud by se takovému osudu chtěla vyhnout, měla by si na přelomu jara a léta vyrazit do Švédska. Když si zde člověk chce na mejdanu postěžovat, že tady dneska není vůbec žádná legrace, tak doslova řekne, že tady se dneska neudělají žádné děti. Že se to říká zrovna v téhle zemi, zřejmě není náhoda: nápadně hodně dětí se tu rodí koncem března, devět měsíců po největším zdejším svátku, po starém dobrém letním slunovratu.
***
Co u nás nestojí ani za zlámanou grešli, to ve Švédsku nestojí ani za shnilou brusinku a v Dánsku za kyselého herynka
O autorovi| ROBERT NOVOTNÝ, překladatel
