VŠECHNO JE JINAK
Začněme tím, že uvedeme titulní spásnou sílu USB klíčenky na správnou míru. Sama svět nejspíš nezachrání (pokud se zrovna planeta nestane předmětem invaze mimozemšťanů, kterým USB rozvaří mozek), ale může ukázat cesty, jimiž se lze k záchraně světa vydat. Ukáže nám, jak je možné od samých základů změnit způsob jednání, aniž bychom přišli o jeho účel. Americký biolog Jared Diamond předkládá v knize Kolaps tezi, že neschopnost změnit zažité hodnoty a s nimi spojené chování byla již příčinou pádu mnoha civilizací. USB klíčenky jsou příkladem toho, jak se naše chování změnilo zcela nepředvídaným způsobem a od základu přetvořilo způsob, jakým dnes zacházíme s daty.
Jak je to možné? Jen málokdo, komu se dnes kolem krku houpe či v kapse mezi klíči cinká USB klíčenka, si asi vzpomene na ubohou disketu, která vládla světu přenositelných dat od roku 1971. V dobách své největší slávy mezi lety 1985 a 1995 byla disketa, na kterou by se dnes nevešla ani jedna fotografie z průměrného digitálního fotoaparátu, nositelkou veškerého vědění lidstva. Studenti, vědci i básníci si na ní ukládali a často v ní ztráceli svá moudra. Byla pohodlná, ale nespolehlivá a nedostatečná. V polovině devadesátých let tedy započaly snahy najít disketě nástupce. Všechna tato úsilí se ale soustředila na nahrazení některých základních vlastností diskety: množství dat, spolehlivost, rychlost a podobně. Nikoho ale tehdy nenapadlo nahradit samotný princip. Všichni navržení nástupci diskety měli tři věci společné: vypadali jako tenký plastový čtverec, vyžadovali, aby v počítači byla zabudovaná čtecí jednotka, a předpokládali, že všechny disky budou moci pojmout stejné množství dat. Pro univerzální zavedení úspěšného nahrazení diskety proto bylo nezbytné zcela změnit infrastrukturu počítačového světa.
Nikdo si nedovedl představit svět, ve kterém by nebylo nutné přijít k počítači a vložit do něj placatý disk. Radikální změna celé infrastruktury se všeobecně zdála nemožná. Tehdy vládnoucí třiapůlpalcová disketa sice sama nahradila disketu pětačtvrtpalcovou, ale připomeňme, že to bylo v dobách, kdy počítačů bylo na světě řádově méně. A žádný výrobce nechtěl riskovat neúspěch s časnou volbou jednoho ze vzájemně nekompatibilních konkurenčních formátů. Všichni se navíc hrozili toho, že se situace bude za pár let opakovat znovu. Disketě tedy bylo odzvoněno, aniž by byl její nástupce nalezen. Kolem roku 2000 se zdálo, že bude dále skomírat po boku přepisovatelných CD-ROMů.
Nikdo si tedy nevšiml, když byl v roce 1998 na trh uveden „ThumbDrive“ (disk připomínající lidský palec). Vešlo se na něj poměrně málo dat (asi desetina toho, co na tehdy populární ZIP disk), byl drahý a při jeho použití bylo nutné se plazit po zemi a poslepu šátrat po USB portu na zadní straně počítače. Navíc bylo nutné instalovat speciální ovladače, aby byly Windows schopny přečíst data. Přetvořit počítače do stavu, kdy byly vhodné k používání USB klíčenek, ale nestálo výrobce skoro žádné úsilí, a tak se postupně staly univerzálním médiem pro datový přenos, bez kterého si dnes nedovedeme představit svět.
Pozoruhodné pro nás je ale nejen to, že USB klíčenky nevypadají jako diskety a uvnitř nefungují jako diskety, ony se dokonce nepodobají ani samy sobě. Prodávají se malé, tlusté i tenké, připomínají balíček žvýkaček, kapesní nožík, suši i skutečný palec na vaší ruce. Všechny navíc obsahují jiné množství dat a uvnitř používají odlišné technologie a nikdo se nestará o to, co je do budoucna nahradí, protože změna, rozmanitost a nezávislost na infrastruktuře jsou součástí jejich podstaty.
Jak je to ale s tou záchranou? Musíme si prostě uvědomit, že zítřejší řešení dnešních problémů nemusí nutně připomínat řešení současná. Snahy o nahrazení benzinu jako pohonné hmoty automobilů narážejí například na nutnost nahradit infrastrukturu čerpacích stanic, ale co kdybychom měli elektrické automobily, jež by bylo možné zapíchnout do zásuvky kdekoli, a nezáleželo by pak na tom, jaký je v nich motor a jaké používají baterie? A také snahy o výrobu elektřiny samé se, zdá se, ubírají směrem, na jehož konci nebudeme spoléhat na malé množství víceméně identických elektráren, ale budeme ji vysávat z mnoha vzájemně si nijak nepodobných zdrojů. Nebo možná to řešení bude vypadat úplně jinak. Těm, kdo na něm dnes pracují, by ale rozhodně prospělo poučit se z pohnuté historie zániku diskety a nástupu USB klíčenek a nezabývat se jen možnostmi, které se podobají tomu, co známe dnes.
***
Jen málokdo, komu se dnes kolem krku houpe či v kapse mezi klíči cinká USB klíčenka, si vzpomene na ubohou disketu, která vládla světu přenositelných dat od roku 1971. Studenti, vědci i básníci si na ní ukládali a často v ní ztráceli svá moudra.
O autorovi| Dominik Lukeš sociolog
