Kniha pamětí nazvaná Když nebyl čas na hraní vyšla vloni a je o odsunu sovětských vojsk. Problém však je, že text doplňují snímky předních českých fotografů, kteří situaci po roce 1989 dokumentovali. Jejich jména pod nimi ale chybí. Proč? Prý se je nepodařilo dohledat. Kyndrová si to ale nechce nechat líbit. Její fotografii totiž Kocáb použil i na přebal knihy. Proto když ji uviděla, spojila se s advokátkou. A když se exministr k ničemu neměl, rozhodla se, že ho zažaluje. „Myslela jsem si, že se vyrovnáme nějakým jiným způsobem. Když se ale neozval, podáme žalobu,“ prohlásila Kyndrová. A možná nepůjde proti Kocábovi sama. Své snímky v knize totiž našel i další přední fotograf Karel Cudlín.
Kocáb ale odmítá, že by se jakkoliv provinil. „To vůbec nemluvte o nějakém porušení. To jsou staré fotky, já to mám doma v archivu a někde se možná nepodařilo dohledat ty lidi. Jestliže se ozvou, tak se to okamžitě s nimi napraví,“ reagoval. Veškerá starost o autorská práva podle něj navíc padá na bedra nakladatele. „Je to jejich odpovědnost. Ještě jsme řešili, aby autory dohledali,“ hájil se.
Ani nakladatelství Daranus, které Kocábovu knihu vydalo, nicméně žádné pochybení nepřipouští. „Tohle je situace, která se stává docela často. My rádi tomu fotografovi zaplatíme, v tom není problém,“ tvrdí jednatel firmy Zdeněk Čech.
Kyndrové ale nejvíc vadí Kocábova „arogance“. Z dob revoluce se prý totiž dobře znají.
Pokračování na straně 5
Dokončení ze strany 1
A jak se snímky českých fotografů ocitly v Kocábově soukromém archivu? I to vysvětluje tím, že se dlouho znali. „Poslali jsme mu jich tenkrát s Cudlínem asi sto,“ vzpomíná Kyndrová. A dodává: „Kdyby slušně napsal, jestli je může použít, tak by mi to bylo jedno. Ale štve mě ta arogance.“
S Kocábem se prý navíc Kyndrová setkala i jinak. Tehdejší předseda parlamentní komise, která dohlížela na odsun sovětských vojsk, jí totiž napsal předmluvu do knihy fotografií. „Samozřejmě že tu knížku má. A je v ní i ta fotka, kterou teď použil na přebalu. Velmi dobře ví, kdo je Dana Kyndrová. A velmi dobře ví, že ty fotky jsou moje,“ rozzlobila se fotografka.
Jenže právě množstvím fotografií, které na počátku devadesátých let dostal, Kocáb argumentuje, proč na Kyndrovou zapomněl. „Já nepoznám, která fotka je její,“ tvrdil. A vysvětlení má i na to, proč si nevšiml označení, která byla podle fotografů na všech snímcích. „Já je mám přeskenované,“ uvedl.
Celý spor v sobě schovává několik paradoxů, a to bez ohledu na to, jak nakonec skončí. Už pouhé nařčení z porušení autorských práv je totiž u hudebníka, jako je Michal Kocáb, podle Kyndrové na pováženou. „Jako fotografové na to narážíme neustále. Ale tohle je do nebe volající, protože jde o člověka z branže,“ prohlásila fotografka. Druhá věc je, že se Kocáb stylizuje do role bojovníka pro lidská práva, bez kterého se Česko neobejde. „Vznikla situace, že je potřeba, aby se někdo s patřičným vlivem postaral o dokončení agendy,“ prohlásil v pondělí, když se po přerušené kariéře ministra stal zmocněncem vlády pro lidská práva.
