Pravicového voliče čeká nejtěžší rozhodování za uplynulých dvacet let
Český pravicový volič má letos těžkou hlavu. Možná dokonce nejtěžší za posledních dvacet let. Ještě když v roce 2002 vedl ODS do ztraceného boje Václav Klaus, mohli příznivci pravice své protestní hlasy s malou mírou přemáhání hodit Vladimíru Špidlovi, o němž se nedalo a nedá říct, že by jakkoli srostl s lobbistickou partičkou, která zatím zničila pověst skoro všem špičkovým politikům od Klause až po Paroubka. Však také Špidla na svou „charakterovou vadu“ brzy dojel a byl v čele strany vystřídán „rozumným“ Stanislavem Grossem.
Pak přišel Mirek Topolánek a volba byla jasná. Neokoukaný a rázný Topol zatočil s mnoha nepříjemnými klausovskými rezidui v ODS a volby v roce 2006 zaslouženě vyhrál. Že to nestačilo na vytvoření stabilní pravostředové vlády, je věc druhá, a následné paktování s přeběhlíky dirigovanými Miroslavem Šloufem bylo jen důsledkem této situace. Topolánek byl nucen „obchodovat“ s lobbisty a jeho kariéra se tím dostala do fáze úpadku, která tento týden vyvrcholila vystoupením Přemysla Sobotky, který se už v roce 2002 pasoval do role supa nebo - řečeno eufemisticky - hygienického policisty ODS.
Letos je však situace jiná než v roce 2002. Zatímco před osmi lety stačilo odstřelit Klause, aby se strana před veřejností dostatečně očistila, likvidace Topolánka na vytvoření hezčího obrázku strany nestačí. Když si pravicový volič poslechne prvního místopředsedu ODS Davida Vodrážku, který má velkou příležitost nahradit Topolánka ve vedení strany třeba jen dočasně, musí na čerstvě zlikvidovaného lídra zavzpomínat se slzou v oku. Vodrážka nejenže nepřináší žádné nové myšlenky, ale jeho někdejší vystoupení na téma nové budovy Národní knihovny („Chvilková ostuda u úzké skupiny lidí nám stojí za to, aby, dejme tomu, nad Prahou nevznikl jakýsi chrchel.“) názorně ukazuje, že pod jeho vedením by se ODS vrátila minimálně do roku 2002, ovšem bez Klausovy nepopiratelné erudice přinejmenším v jedné oblasti. Ale zapomeňme na Vodrážku. Mnohem důležitější je fakt, že se nový volební lídr ODS Petr Nečas ocitl v podobné situaci jako Špidla po vyhraných volbách v roce 2002. S jedním drobným rozdílem. Zatímco za čistým, ale velmi slabým lídrem strany stál jeden dealmaker jménem Gross, za Nečasem je takových grossů minimálně deset. A při vší úctě k Nečasově osobnosti, v jeho silách určitě není tyto politicky angažované podnikatele udržet pod kontrolou. Podpořit Nečase tak znamená dát hlas i Pavlu Bémovi, Ivanu Langrovi, Pavlu Drobilovi, Petru Bendlovi či Alexandru Novákovi. I to dnes musí pravicový volič zvažovat.
Alternativy s otazníky Moc alternativ se však nenabízí, byť některé se tváří, že chtějí na pravou stranu přinést změnu. Jenže s TOP 09 je to podobně jako s Nečasovou ODS. Stranu navenek reprezentuje přijatelná tvář Karla Schwarzenberga, ale za ním stojí zkušený dealmaker Miroslav Kalousek a když zapátráme dál, narazíme na Richarda Hávu či Michala Kuzmiaka. Jestli chce TOP 09 přinést na politickou scénu změnu, pak na to nejde moc chytře. Ale jak víme z nedávného vystoupení Mirka Topolánka v hotelu Hilton, Kalouskův projekt byl od samého počátku připraven jako alternativa pro voliče, kteří jsou ochotni volit ODS, nepatří však k jejímu tvrdému jádru a letos by občanské demokraty nevolili. To je však jen marketingový trik nedůstojný inteligentního voliče.
Samostatnou kapitolou je strana s názvem Věci veřejné, navenek reprezentovaná tváří někdejšího novináře a podnikatele Radka Johna. Pro přemýšlivého voliče by mělo být jasným varováním před podporou této strany už jen to, že John léta považoval za normální hrát si na investigativního novináře a zároveň sedět v představenstvu soukromé firmy, která za své služby inkasovala desítky milionů například od státní Všeobecné zdravotní pojišťovny. Pro pana Johna je to možná zcela v pořádku, ale minimálně z hlediska novinářské etiky je to hrubé porušení pravidel. Jak by se asi John a jeho strana chovali, kdyby se dostali k moci? Není ani třeba zabývat se tím, zda John má, či nemá vazby na vlivného lobbistu Romana Janouška, aby bylo jasné, že žádný nový vítr do politiky nepřinese, protože jeho bárka je do letošních voleb hnána závanem ze zatuchlého sklepa.
Na rozdíl od roku 2002 pravicový volič letos bohužel nemůže protestní hlas odevzdat sociální demokracii. Hlas pro Paroubka je totiž také hlasem pro Tvrdíka, Bendu či Kočku. Ale hlavně je to hlas pro Paroubka. To už je lepší rovnou hlasovat pro ODS.
A tak nezbývá než pečlivě zvažovat. Pražský volič může se skřípěním zubů hlasovat pro Schwarzenberga, a pak sledovat, jak se z oblíbeného knížete stává další papaláš s pštrosí hlavou. Nebo může podpořit bezpochyby bezúhonnou Janu Ryšlinkovou v čele pražské kandidátky EDS. Ale může EDS dostat aspoň pět procent hlasů na celostátní úrovni? A dokáže se Liškova Strana zelených vyhnout blamáži, jako byla ta s Olgou Zubovou? Žádný lepší návod letos neexistuje.
Na rozdíl od roku 2002 pravicový volič letos bohužel nemůže protestní hlas odevzdat sociální demokracii. Hlas pro Paroubka je totiž také hlasem pro Tvrdíka, Bendu či Kočku. Ale hlavně je to hlas pro Paroubka.
O autorovi| JAROSLAV PLESL zástupce šéfredaktora LN e-mail: jaroslav.plesl@lidovky.cz
