Rozdíly v přístupu krajů jsou patrné. Zatímco některé nechtějí či neumějí počty dětí v kojeneckých ústavech snížit, jinde to není problém. I když ale třetina krajů dává přednost pěstounské péči, kojenecké ústavy většinou neruší. V polovině z nich tak žije méně než 10 dětí. Funguje pak jednoduchá rovnice: dětí ubývá a náklady rostou. Ministryně práce Jaroslava Němcová by proto změnila dětská centra na menší rodinné ústavy.
Že je kojeneckých ústavů v Česku zbytečně moc a počty dětí v nich nejsou tak vysoké, jak bývá prezentováno, potvrzují i údaje získané organizací Lumos, které mají LN k dispozici.
Na začátku roku poskytovaly kojenecké ústavy zdravotní péči celkem 441 chlapcům a dívkám ve věku do tří let. Přitom právě množství dětí je častým argumentem pro zachování těchto zařízení. „Číslo je mnohem nižší a kraje by mohly řešit situaci podporou rodiny nebo jeho umístěním do přechodné pěstounské péče,“ tvrdí ředitelka Lumosu v ČR Petra Kačírková.
Kromě sociálně-psychologických aspektů hovoří pro rušení „kojeňáků“ i další faktor: peníze. Pokud například nevzroste počet dětí v ostravském Dětském centru Domeček, bude mu podle Lumosu letos poskytnuta veřejná dotace z krajských zdrojů na pobyt jednoho dítěte 2,7 milionu ročně, tedy 222 000 měsíčně. V tzv. klokáncích, které poskytují krizovou pomoc ohroženým dětem do 18 let, je přitom dotace na jedno dítě stanovena zákonem na 22 800 korun měsíčně, odměna pěstouna je 20 000 korun.
