Dnešní Rusko není ani Sovětský svaz. Jeho armáda je schopna ukázat sílu pouze v lokálních konfliktech typu Čečenska nebo Gruzie, tedy proti nesouměřitelným protivníkům. Proti NATO – o USA nemluvě – je Rusko papírovým tygrem. Samozřejmě má z dob SSSR ohromné zásoby jaderných zbraní. Ale i ty jsou zastaralé a není divu, že se Rusko obává protiraketového štítu, který se zaostalými zbraněmi není schopno obelstít.
Ještě horší je to s konvenčními zbraněmi. Ty se od doby, kdy Saddámovu „sovětskou“ armádu v Iráku západní spojenci zlikvidovali během chvíle, příliš nezlepšily. Na světových trzích se zbraněmi Rusko konkuruje USA jedinou věcí, kterou může, tedy cenou. Ještě horší je to s ruskou námořní flotilou. V případě střetu s Američany nebo i Brity by šly ruské lodě ke dnu rychleji než před sto lety při bitvě u Cušimy s japonským námořnictvem. Při této bitvě se ukázalo, jak zaostalá je ruská flotila i ruská armáda.
Cesta ruské flotily k venezuelským břehům nemůže zakrýt skutečnost, že Rusko i jeho armáda za moc nestojí. Při jejich současné úrovni bude úspěchem, když ruské lodě dojedou do Venezuely v plném počtu. Její příjezd do Venezuely může mít ale jeden dobrý důsledek. Možná si Hugo Chávez své přátelství s Rusy ještě rozmyslí.
Čtěte „Ruská flotila...“ na str. 9
