V prvé části svazku tak před čtenářem defilují knihy a autoři, kteří povětšině udávali tón v období předválečném. Kritické glosy odkrývají v nutné zkratce skutečnou hodnotu posuzovaných děl, aniž by zakrývaly nedostatky obsahové i stylistické. Fučík varuje před konvencí a rozbředlostí, a naopak vyzvedává trvalou krásu a hodnotu.
Další oddíl přináší texty uveřejněné v Listech pro umění a kritiku i jinde na sklonku let třicátých a během války. Některé mají polemický charakter a prozrazují něco o občasném napětí mezi Fučíkem, tehdejším ředitelem nakladatelství Melantrich, a jeho konkurenty. Kriticky se staví i k některým oficiálně slaveným jménům - příkladem buď Jiří Wolker, u něhož se přimlouvá za zachování „aspoň toho, co je v něm básnicky podstatného“. Kritizuje jeho „lyriku titěrnosti a rozměklosti“ a varuje před bezradnou mnohomluvností na konci některých básní. Oceňuje však Wolkerovy verše psané před smrtí, v nichž zní jeho poezie nejčistěji.
Zvláštní pozornost věnuje svým literárním láskám, mezi něž patří Halas, Hrubín, Deml, Zahradníček a Čep. Sleduje jejich umělecký vývoj, pozorně porovnává novější práce s ranými a i zde radí, doporučuje a někdy také varuje. Projevuje vděčnost za každý dobrý verš, za zdařilou pasáž v povídce nebo eseji. Hledá skutečnou tvář jednotlivých tvůrců, někdy složitou a skrývající se za maskou všednosti. Zdůrazňuje, že umělecká díla jsou drobnými kamínky v nekonečném řetězu tvořícím život.
Portréty nakladatelství Zajímavá svědectví - nejen pro historiky - přináší oddíl Portréty nakladatelství. Podrobně se Fučík rozepisuje o pestrých osudech Melantricha pod jeho vedením a o poměrně rozsáhlé ediční činnosti, která respektovala i požadavky čtenářské obce na lidovou četbu jak knižní, tak časopiseckou. A mapuje knižní produkci dalších nakladatelských domů: Aventina, Kuncíře, Družstevní práce, Borového, edice Atlantis, Sfinx aj. I zde hodnotí nezaujatě a varuje před programovou dezorientací, která se zákonitě dostavuje po vydavatelské inflaci v dobách konjunktury. Což by mohlo být poučením i pro dnešní ediční politiku! Na příkladu Jana Laichtera ukazuje, jaký by měl být dobrý nakladatel, tedy nikoli pouhý zprostředkovatel knižního zboží. Oceňuje jeho mravní odpovědnost a cit pro vnější i vnitřní hodnoty, díky nimž neslevil nic ze svého duchovního poslání; úspěch vnější a obchodní mu byl spravedlivě a po právu „přidán“.
Dalším přínosem knihy je nevelký oddíl rukopisů, který shrnuje pět dosud nezveřejněných statí. Prozrazují autorovu citlivost vůči moderní české literatuře, a především jeho vztah k jednotlivým tvůrcům, ke kterým přichází s pokorou a úctou, vlastnostmi dnes tak vzácnými. Závěr knihy tvoří obsáhlá a pečlivě sestavená bibliografie s nezbytným komentářem.
***
Paralipomena Bedřich Fučík Editor Vladimír Binar. Bibliografii sestavila Zuzana Jürgens. Vydalo nakladatelství Triáda, Praha 2007. 500 stran.
O autorovi| Miloslav Fiala, Výběr knih ve spolupráci s knihkupectvími Academia a Fišer
