Pokládáte obrazy českého prezidenta ve školních třídách za něco zákonitého? Za odkaz protihabsburské revoluce a Masaryka? Chyba. V západním světě to není běžné a ve skutečnosti je to skrytý odkaz císaře Františka Josefa. Ale stejně. Co kdyby ty portréty měly najednou zmizet? Mnozí by to zřejmě brali jako křivdu.
Takhle nějak se dívají mnozí Chorvati na výzvu prezidenta Mesiče, podle něhož mají ze škol, úředních budov, policejních stanic i kasáren zmizet katolické kříže. Ano, pro mnohé je to krádež tradice, obnovené před osmnácti lety s chorvatskou samostatností. Pro katolickou církev, s chorvatským státem provázanou, je to ale spíš vlastizrada. Celý spor může připomenout Bavorsko, kde též považují kříže ve školách za součást identity. Jeden zásadní rozdíl se tu ale najde.
V Bavorsku nebyla církev spjatá s nejtemnější částí jeho dějin, ale spíše s opozicí proti Hitlerovi. Bavorsko bylo jedinou německou zemí, kde v roce 1933 většina voličů nehlasovala pro NSDAP. To ustašovské Chorvatsko se o církev opíralo a Ante Pavelič o Srbech a Bosňanech řekl: „Třetinu zkonvertujeme, třetinu zabijeme, třetina uteče.“ Vida, konverze ke katolické víře místo genocidy. Téhož Paveliče pak na útěku v Římě skrývali katoličtí hodnostáři. Ne, kříže v chorvatských třídách nejsou důvodem k extra hrdosti.
Čtěte „Chorvati se bouří...“ na straně 7
