* LN Bylo vůbec možné být ještě ve 20. století prokletým básníkem?
Myslím, že tahle knížka je důkazem, že ano. Vždyť neexistuje nějaká přesná definice toho, kdo je to prokletý básník. Všeobecně se pokládá za prokletého ten básník, který svou tvorbou a životem stojí na pokraji, většinou v zapomnění a někdy i v opovržení současníků. A to básníci z naší antologie splňují beze zbytku.
* LN Jak jsou tito básníci vnímáni ve Francii?
Jak už jsem naznačil, na většinu z nich se úplně nebo částečně zapomnělo. Vlastně snad kromě Dupreye - kterého si „přivlastnili“ surrealisté, protože ho objevil Breton -vycházely jejich věci bez většího ohlasu, vědělo se o nich jen v hodně úzkém okruhu zasvěcenců. Myslím, že na tom nic nezměnila ani Seghersova antologie Prokletí básníci dneška ze 70. let, kde se někteří z nich objevují. Stali se z nich ale legendy a v dobrém slova smyslu kultovní autoři. Jako ostatně z většiny, co umřou mladí. A tenhle stav vlastně trvá dál...
* LNK překladům jste připojili medailony, které nejsou psány běžným „slovníkovým“ způsobem, ale jsou velmi podmanivé. Proč jste se k tomuto kroku rozhodli?
Abych byl upřímný, vlastně to je taková z nouze ctnost. Kdysi vyšly nějaké ukázky Dallasové, Neveua a Dupreye v Babylonu, ke kterým se udělaly tyhle medailonky. Když jsme se rozhodli to vydat, dodělali jsme je ve stejném duchu ke všem. Jako pracovní verzi. Ale nakonec se nám to zalíbilo natolik, že jsme to tam nechali.
