Skotský autor William Douglas Home napsal v Ledňáčkovi typickou konverzační komedii, jaká má na britských ostrovech letitou tradici. Znamená to, že zdejší dramatici dokonale ovládají zákony tohoto specifického žánru, a jejich díla jsou proto většinou skvělou ukázkou toho, jak obratně se dá napsat divadelní text. Po některých ne zrovna zdařilých pokusech domácí provenience si tento fakt uvědomujeme asi ještě více.
Často se opovržlivě říká, že jde jen o řemeslo, ale zapomíná se dodat, že o řemeslo výsostné. Navíc Home se nespokojuje jen s břitkými a duchaplnými replikami -v Ledňáčkovi se ozývá i hořký podtón nenaplněných nadějí. A navíc tři jediní hrdinové hry představují psychologicky jemně, pečlivě a hluboce prokreslené charaktery vzájemně svázané citovými vazbami.
Ty jsou také důležitější než na první pohled všední příběh. Evelyn a Cecil, kteří se kdysi velmi milovali, se znovu setkávají po padesáti letech ve chvíli, kdy Evelyn pohřbila svého manžela. Cecil se nikdy neoženil a žije docela spokojeně, i když stereotypně se svým komorníkem Hawkinsem. Situace se však s příchodem Evelyn změní. Cecil chce napravit chyby svého mládí a konečně se s Evelyn oženit. Oba protagonisté si však nejdříve musí všechno vysvětlit a dotknout se často i momentů hodně bolavých a trpkých. Přesto, že jako čas nejde vrátit o padesát let zpátky, tak nejde vrátit na začátek ani jejich původní vztah, láska mezi nimi nezmizela. A autor jim v závěru dává naději, že právě vzájemný cit jim nedovolí se rozejít. Tento konec ovšem jen tušíme, Home se neuchyluje k žádnému lacinému happy endu.
Rafinovaná skladba emocí
Režisér Ladislav Smoček umí podobné texty výborně interpretovat. Dokáže využít komorního prostoru Ungeltu k tomu, aby vyprovokoval herce k tak soustředěné práci, jaká není zdaleka běžná. Výsledkem je pak skutečný koncert, kde působí významotvorně každý detail. Na první pohled běžná psychologická metoda, ve skutečnosti rafinovaná skladba emocí, podtextů, gest i pohledů. Nic se zde neděje náhodou, přibližně a obecně a přitom na diváka z jeviště dýchá radost z dokonalé souhry i životní optimismus nemladých hrdinů. Alena Vránová je Evelyn energickou a vyrovnanou, zpočátku přichází trochu s nadhledem a svými ironickými připomínkami vyvádí Cecila z jeho pózy. Neodolatelně předvádí, jak si užívá svého nového postavení, a na malou studii by vydala její opilecká scénka. Komediální stránku role dokonale propojuje s okamžiky trpkosti, zklamání i vyznáním stále trvající lásky k Cecilovi. Vránová vytváří postavu vnitřně bohatou, přitom koncentrovanou, žensky pikantní i nečekaně něžnou. František Němec podtrhuje v Cecilovi jeho morousovitost, sebestřednost a okázalost, aby postupně odlupoval jednu jeho vnější vrstvu za druhou a ukázal jeho osamocenost, zranitelnost a labilitu. Když se zhroutí jeho sen, téměř to neunese a vybije si zlost na věrném Hawkinsovi. Němcův Cecil není člověk se srdcem na dlani, ale vztah k Evelyn dokáže změnit jeho dosavadní egoistické postoje k větší otevřenosti a citlivosti. Milenecký pár doplňuje Petr Kostka, který komorníka Hawkinse vybavil psovsky oddaným pohledem, úzkostlivou korektností a naprostou oddaností Cecilovi. V Evelyn nejdříve vidí vetřelce, pak mezi nimi vznikne jakési tiché spojenectví a porozumění. Kostka do inscenace vnesl typickou atmosféru pánské domácnosti, kde se po letech vzájemného soužití Hawkins stává něčím víc než jen nepostradatelným služebníkem. Trojúhelník lidských vztahů v Ledňáčkovi se tak uzavírá - nebo spíše otevírá do nové budoucnosti.
***
HODNOCENÍ LN
****
William Douglas Home:
Ledňáček
Překlad: Pavel Dominik
Režie, výprava: Ladislav Smoček
Kostýmy: Jarmila Konečná
Divadlo Ungelt
Česká premiéra 18. 12. 2007
