V poslední době se stále mluví o zdravotnických poplatcích, méně už o samotném zdraví, a to v tom nejširším slova smyslu. Přitom při čtení esejů Vladimíra Macury (1945-1999) ze souboru Šťastný věk si člověk říká, že by bylo zdravé, kdybychom si je všichni (znovu) přečetli, zvláště pak ti mladší. Ovšem zas nikoliv jako součást školní povinné četby, protože to by jaksi šlo proti duchu této knihy.
Proto je také dobře, že editoři Karel Kouba, Vít Schmarc a Petr Šámal a nakladatelství Academia se rozhodli vydat tuto knihu po sedmnácti letech znovu, navíc doplněnou o další čtyři texty.
Nové vydání je možné brát i jako dárek občanům České republiky k blížícímu se 20. výročí listopadu 1989. Navíc když editoři poznamenávají: „Vladimír Macura na počátku devadesátých let v nejlepším slova smyslu předběhl svou dobu, když v knize Šťastný věk předložil nápaditý a moderní rozbor specifik české socialistické kultury, jejž uskutečnil bez morálních předsudků a prefabrikovaných etických hodnocení.“ Mladý je Zápotocký i Nejedlý Vladimír Macura v jednotlivých kapitolách souboru s podtitulem Symboly, emblémy, mýty 1948-1989 ukazuje, na čem stál komunistický režim. Šlo především o představu budoucího ráje. Světlé zítřky zapovídaly ohlížení se zpět. Tak František Hrubín napsal: „nejrychlejší fena/ jmenuje se Zpět“. Mezi ročními obdobími pak bylo preferováno jaro, kdy vše rozkvétá, a logicky bylo rovněž vyzdvihováno mládí -viz Vítězslav Nezval: „Mladý je Zápotocký, mladý je Nejedlý,/ mladá je strana a její ručitelé...“
Až čtenáře zamrazí, když si nad Šťastným věkem znovu uvědomuje, kdo všechno byl to všechno schopen psát. Ale ukazovat na slavné spisovatele rozhodně nebylo motivem práce Vladimíra Macury, který se dále věnuje kultu sadaře Mičurina, kosmonautu Remkovi, spartakiádě či mandelince bramborové. V souvislosti s ní připomíná „vtip“ - rozhovor amerických letců - z Dikobrazu: „ ,Tož kam, Same, do Koreje s bombami?‘ - ,Ne, do Evropy s mandelinkou.‘ “
Nemůže samozřejmě chybět ani esej věnovaný kultu Julia Fučíka. Snaha o jeho zvýšení vyznívá někdy až dojemně komicky. Tak sovětský spisovatel Petr Ojfa napsal Gustě Fučíkové: „Slavní obránci Leningradu s hrdostí se dovídali, že ve zlaté Praze veliký Fučík vede Čechy do boje proti společnému nepříteli, za naši společnou věc, za štěstí Slovanů.“
Nové vydání Šťastného věku také připomíná osobnost Vladimíra Macury, ředitele Ústavu pro českou literaturu, nositele Státní ceny za literaturu, autora knih Znamení zrodu, Český sen či románové tetralogie Ten, který bude. V dubnu uplyne deset let od jeho úmrtí.
***
Kniha měsíce
Kdo by si myslel, že leden bude pro knihy časem požehnaným, ten by si klidně také mohl myslet, že Jaromír Jágr by mohl vyhrát mistrovství světa v krasobruslení. Zkrátka, je to pořád stejné: v lednu se vše vzpamatovává z vánočního knižního náporu. Počítají se zisky a ztráty.
Jenže nejen česká vláda funguje jaksi samospádem -i v lednu tak vyšlo několik pozoruhodných titulů.
Z překladů to je jistě další ze svazků s dílem Vladimira Nabokova. Útlá kniha z nakladatelství Paseka tentokrát nabízí rusky psaného Čaroděje, příběhově jde o jakousi předzvěst slavného románu Lolita.
Metafora také vydala další z knih jihoafrického nositele Nobelovy ceny J. M. Coetzeeho, které se vždy výrazně vymykají ze současného průměru.
Tentokrát se jedná o prózu V srdci země. Díky nakladatelství Doplněk pak byl připomenut americký jižanský autor Walker Percy. Po Věčném divákovi nyní vyšel román Láska v troskách s podtitulem Dobrodružství špatného katolíka krátce před koncem světa.
Ingeborg Bachmannová byla připomenuta knihou Místo pro náhody (Triáda), z díla Milorada Paviče se pak objevilo Papírové divadlo (Mladá fronta) a Ultramarín je název románu Henka van Woerdena, vydaného taktéž Mladou frontou. Bývalá východní Evropa je zastoupena dvěma svazky z nakladatelství Dybbuk: Hotel Europa Dumitrua Tepeneaga a Zelný cyklus Aleka Popova.
Z české literatury stojí jistě za pozornost další román Michala Ajvaze Cesta na jih (Druhé město), další svazek díla Jiřího Kuběny Ukřižování vína (Host) či další výbor z povídkového díla Jaroslava Haška s názvem Moje zpověď a jiné povídky (NLN). Knihou měsíce se však stalo nové, rozšířené vydání Šťastného věku Vladimíra Macury.
