Typickým příkladem jsou porodnice. Porodníci jsou už často zvyklí, že si ženy chtějí připlatit za přítomnost konkrétního lékaře při porodu. Někteří z nich jsou ochotni se zavázat, že v kteroukoli hodinu přijedou na zavolání. Částka, o kterou si lékař řekne, se může pohybovat mezi pěti až dvaceti tisíci korunami. „Výběr porodníka je běžná záležitost,“ říká první náměstek ministryně zdravotnictví Marek Šnajdr. „To, že si chce pacient připlatit, je v pořádku. Dnes to ale nemá pravidla,“ dodává.
Problém pro zdravotnictví i pacienty To, že takové platby nemají předpisy, je problém jak pro zdravotnictví, tak i pro pacienty. Těm nikdo nedá záruku, že se skutečně zaplacených služeb dočkají. Těžko by mohli něco reklamovat, když za to platili nelegálně. Systému zdravotnictví zase utíkají peníze. V případě, že by se jednalo o legální platby, mohla by jejich část jít nejen lékaři do kapsy, ale i nemocnici, která ho zaměstnává.
Další příklad kontroverzních plateb ve zdravotnictví jsou takzvané registrační poplatky. Ty po pacientech chtějí někteří zubaři nebo gynekologové. Někdy se tak děje formou sponzorského daru. To je v pořádku, pokud lékař sponzorský dar nevyžaduje a pokud jím nepodmiňuje péči o pacienta. Mluví se i o případech, kdy si pacient chce úplatkem pomoci k časnější operaci, na kterou by jinak musel dlouho čekat.
Legální platby za zdravotní péči znamenají hlavně možnost doplatit si rozdíl mezi tím, co hradí pojišťovny a nadstandardem, který pacient chce. V současnosti se k nadstandardu může pacient dostat jedině tak, že si jej zaplatí celý. Například pokud by chtěl náhradu kyčelního kloubu z lepšího materiálu, musel by zaplatit celý kloub i samotnou operaci. Nově by operaci hradila zdravotní pojišťovna a ta by přispěla i na kloub do výše ceny levnějšího.
