„Mezi lidmi je bohužel stále hluboce zakořeněná doktrína, že části rostlin nebo těl zvířat mají ozdravné účinky na ty části lidského těla, které tvarem připomínají,“ říká referent ochrany přírody Chráněné krajinné oblasti Šumava David Půbal.
Tvar hlízy prstnatce i jiných podobných orchidejí tak od pradávna vedl k tomu, že si lidé hlízu rozemílali na prášek, zvaný salep, s údajnými afrodiziakálními účinky.
Podle vedoucího ochrany ekosystémů Správy národního parku a CHKO Šumava Josefa Zollpriestra neměla pověra o afrodiziakálních účincích prstnatce na rostlinu dříve zdaleka tak devastující vliv, protože orchidej byla poměrně hojná.
„Nesnáší ale dusík, proto dnes zmizela z oblastí, kde se intenzivně zemědělsky hospodaří, do pohraničních hor,“ říká Zollpriester. Přísně chráněnou rostlinu tak lidé jezdí hromadně sbírat třeba do šumavského národního parku, i přes hrozbu až dvacetitisícové pokuty. A populace vzácných orchidejí je tak stále vzácnější.
Prstnatec májový je na tom jako vybíjení nosorožci Alfou a omegou možné záchrany prstnatce májového je ale podle odborníků především odpověď na otázku, zda prášek salep, získávaný z jeho hlízy, skutečně působí jako afrodiziakum, či nikoliv. „Je to, s odpuštěním, babská pověra, zděděná po předcích,“ tvrdí místopředseda České farmaceutické společnosti Pavel Grodza.
„Zřejmě jde spíše o psychologický efekt, daný tvarem hlíz a názvem čeledi rostlin,“ říká Grodza. Mánii sbírání prstnatců přirovnává k vybíjení nosorožců v Africe kvůli pověře, že prášek z jejich rozdrcených rohů pomůže mužům k nocím plným vášně.
