Lidovečtí lídři okamžitě průzkum zpochybnili jako nevěrohodný. Agentura skutečně nemusela v průzkumu popsat reálný stav. Ovšem i další průzkumy různých agentur z poslední doby ukazují, že KDU-ČSL být zcela v klidu nemůže. V nich už totiž Kalouskovu stranu přeskočili zelení a lidovci se pohybují těsně nad pětiprocentní hranicí nutnou pro vstup do sněmovny. A ačkoli zatím politologové a sociologové pokládají za „velice nepravděpodobné“, že by lidovci neuspěli, začínají připouštět, že by se to stát mohlo.
Kromě razantního nástupu Strany zelených, která podle sociologa Jana Hartla z agentury STEM může lidovcům přetahovat nevyhraněné středové voliče, může mít tento stav i další příčiny.
Tou první může být lidovecká pozice ve vládě. Je sice pravda, že opoziční roli v koaličním svazku sehrávala KDU-ČSL už v dobách Josefa Luxe. Ovšem po nástupu Miroslava Kalouska tento postoj ještě zesílil. Vrchol svého „odboje“ si lidovci odbyli při krizi vedoucí k pádu Stanislava Grosse. I v současné koalici se ovšem snažili tvrdě vymezovat proti ČSSD, zejména poukazováním na její intenzivní spolupráci s komunisty. Na druhé straně ovšem tato „odbojnost“ nikdy nepřestoupila mez, která by mohla přerůst v rozpad koalice. Obzvlášť když Jiří Paroubek prokázal větší rozhodnost než jeho předchůdci a KDU-ČSL „stíral“ s tím, že pokud se jim něco nelíbí, mohou odejít. To ovšem lidovci nikdy nechtěli. Podle politoložky Vladimíry Dvořákové si tak u velké části lidí vysloužili pověst „podrazáků“. Pravicoví voliči jim zase mají za zlé, že zůstávají v koalici s ČSSD, již podporují komunisté.
Další příčinou poklesu lidoveckých preferencí může být i jejich vztah k církvím a věřícím vůbec. Kalousek se snaží KDU-ČSL zbavit nálepky bigotní církevní strany, což se mu ovšem příliš nedaří. Naproti tomu věřící lidovcům, které jejich šéf táhne spíše doprava ke koalici s ODS, vyčítají ztrátu sociálních témat v jejich politice.
Když se k tomu přičtou i zjevné trapasy vedení KDU-ČSL, jako bylo angažování a následné odvolání trenéra Františka Straky z čela karlovarské kandidátky a kampaň Balbínovy poetické strany zpochybňující Kalouskovy morální vlastnosti, mají lidovci nyní skutečně blíž k pětiprocentnímu než dvoucifernému volebnímu výsledku.
Kromě razantního nástupu Strany zelených, která podle sociologa Jana Hartla z agentury STEM může lidovcům přetahovat nevyhraněné středové voliče, může mít tento stav i další příčiny.
Tou první může být lidovecká pozice ve vládě. Je sice pravda, že opoziční roli v koaličním svazku sehrávala KDU-ČSL už v dobách Josefa Luxe. Ovšem po nástupu Miroslava Kalouska tento postoj ještě zesílil. Vrchol svého „odboje“ si lidovci odbyli při krizi vedoucí k pádu Stanislava Grosse. I v současné koalici se ovšem snažili tvrdě vymezovat proti ČSSD, zejména poukazováním na její intenzivní spolupráci s komunisty. Na druhé straně ovšem tato „odbojnost“ nikdy nepřestoupila mez, která by mohla přerůst v rozpad koalice. Obzvlášť když Jiří Paroubek prokázal větší rozhodnost než jeho předchůdci a KDU-ČSL „stíral“ s tím, že pokud se jim něco nelíbí, mohou odejít. To ovšem lidovci nikdy nechtěli. Podle politoložky Vladimíry Dvořákové si tak u velké části lidí vysloužili pověst „podrazáků“. Pravicoví voliči jim zase mají za zlé, že zůstávají v koalici s ČSSD, již podporují komunisté.
Další příčinou poklesu lidoveckých preferencí může být i jejich vztah k církvím a věřícím vůbec. Kalousek se snaží KDU-ČSL zbavit nálepky bigotní církevní strany, což se mu ovšem příliš nedaří. Naproti tomu věřící lidovcům, které jejich šéf táhne spíše doprava ke koalici s ODS, vyčítají ztrátu sociálních témat v jejich politice.
Když se k tomu přičtou i zjevné trapasy vedení KDU-ČSL, jako bylo angažování a následné odvolání trenéra Františka Straky z čela karlovarské kandidátky a kampaň Balbínovy poetické strany zpochybňující Kalouskovy morální vlastnosti, mají lidovci nyní skutečně blíž k pětiprocentnímu než dvoucifernému volebnímu výsledku.
