PRAHA Už před zahájením oficiální části posledního rozloučení s Waldemarem Matuškou postávaly na Masarykově nábřeží, poblíž lávky na Slovanský ostrov, hloučky příznivců oblíbeného zpěváka. Trpělivě čekaly, až se na ně dostane řada. Žofín byl však neprostupně uzavřen a za přísných bezpečnostních opatření ochranka vpouštěla do koridoru jen osoby s pozvánkou.
Smutečně upravený sál, v čele s katafalkem v obložení obřích květinových poct od rodiny, Václava a Livie Klausových, Karla Gotta, premiéra, primátora či kamarádů z Floridy, byl ozdoben i velkými fotografiemi zesnulého. Zachycen na nich byl v plné síle, v časech mladistvého elánu a sex-appealu. V první řadě vedle rodiny a nejbližších přátel zasedli i prezident Václav Klaus a pražský primátor Pavel Bém. Po reprodukované písni Nebeští jezdci obřad zahájil jako prezident asociace herců Václav Postránecký.
V prostém, nepatetickém proslovu zmínil všeobecný obdiv, který k Waldemaru Matuškovi cítili nejen jeho kolegové, ale i všichni posluchači.
Poznamenal také, že je dobře, že bude pohřben v Praze, protože bude alespoň „...kde vzpomínat a kam nosit květiny“.
Nezapomněl ani ocenit nekompromisnost, s jakou se Matuška odmítl podílet byť jen na pouhém pokrytectví, a raději vyměnil zabezpečený život za nejistou budoucnost.
Svými projevy zavzpomínali a poděkovali i Jiří Suchý, Helena Vondráčková a Karel Gott, který jako jediný mluvil bez předem připraveného textu a na závěr svému dlouholetému kolegovi zcela bez doprovodu i zazpíval. Pár slovy svého tatínka pozdravil i Waldemar junior.
Skupina K. T. O. s vdovou Olgou Matuškovou společně po dvou národních písních zazpívaly i slavnou Sbohem lásko. Téměř šest set přítomných zpívalo s nimi. Za reprodukce dalších hitů pak obřad ukončila dlouhotrvající kondolence rodině.
Milovali ho všichni Od pravého poledne až do pozdního večera se pak s oblíbeným zpěvákem přicházely rozloučit davy příznivců. Podle odhadů jich bylo na patnáct tisíc, Mnozí dorazili z velké dálky. Pražský magistrát se zároveň rozhodl udělit Waldemaru Matuškovi stříbrnou medaili jako zvláštní projev úcty a ocenění.
Zaznělo to i na obřadu: Waldemar Matuška sice odešel, ale jeho písničky tu zůstávají. Děkujeme.
