18. srpna 2018 6:05 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Lukeš versus Lukeš. Historik architektury a šéf Národního muzea se přou o stopy na opravené budově

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Dělníci opravili i důlky po kulkách ruských vojáků z roku 1968. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Dělníci opravili i důlky po kulkách ruských vojáků z roku 1968. | foto:  Petr Topič, MAFRA

PRAHA Z historické budovy Národního muzea v Praze postupně mizí lešení a dominanta Václavského náměstí se po sedmi letech odhaluje veřejnosti. Mezi pochvalnými hlasy odborníků, kteří vyzdvihují novou podobu fasády objektu, se ale objevuje i jeden kritický. Historik architektury Zdeněk Lukeš se ve svém komentáři, zveřejněném v pátečním vydání LN, podivuje nad tím, že na budově byly zahlazeny stopy po kulkách okupačních armád. Podle vedení muzea a památkářů tomu tak ale není.

„Jaké bylo mé překvapení, když jsem při podrobném ohledání zjistil, že místa po výstřelech byla vyříznuta a nahrazena dokonalou kamennou plombou,“ zmiňuje ve svém textu Lukeš, že jde o zničení jednoho z nejvýraznějšího symbolů vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.

„Na fasádě se to pak projeví jako malé čtverečky nebo pásky. Že maskují otvory po kulkách, však vůbec zřejmé není. Vypadá to prostě jako vysprávka poškozeného místa, jaká se provádí běžně,“ nelíbí se mu. Všem, co se na rekonstrukci za přibližně jednu a tři čtvrtě miliardy korun podíleli, má za zlé, že stopy po výstřelech v průčelí budovy nezůstaly, ačkoliv to bylo nesčetněkrát slibováno.

Ředitel Národního muzea Michal Lukeš ovšem kritiku odmítá. Jeho jmenovec-historik se prý mýlí. Dle slov šéfa instituce byly díry po střelách na fasádě novorenesančního skvostu nahrazeny kamennými plombami již při opravách v 70. letech minulého století, kdy tehdejší restaurátoři chtěli zahladit stopy po střelbě sovětskou armádou.

Lidé si mohou po letech znovu prohlédnout Národní muzeum.
Původní návrh rekonstrukce, který podalo Národní muzeum, se zdál ministerstvu...

„Díry se tedy při současné rekonstrukci nenahrazovaly, naopak se zachovávaly,“ tvrdí Michal Lukeš. „Požadavkem Národního muzea při rekonstrukci fasády bylo, aby tyto stopy byly i při návratu barevnosti fasády do podoby z 19. století zachovány a aby byly viditelné tak, jak jsme veřejnosti slíbili,“ říká s tím, že jako historik považuje za velice důležité, aby muzeum bylo i nadále symbolem zmařených nadějí roku 1968.

Památkář: stopy jsme jen zvýraznili

Národní památkový ústav (NPÚ), jenž určuje metodiku opravy stavby, se ke komentáři Zdeňka Lukeše prozatím nechce vyjadřovat. Na příští týden chystá k této tématice odborné prohlášení. Garant rekonstrukce za NPÚ Pavel Jerie nicméně pro LN přibližuje, jak práce na historické budově probíhaly. A stejně jako ředitel muzea tvrdí, že architekt Lukeš ve své úvaze vůbec nebral v potaz stav po opravách hlavního průčelí před takřka půl stoletím.

Opravená budova Národního muzea.

Opravená budova Národního muzea.

„Poškození po střelách tehdy odsekali a plochy znova omítli. Kde střely zasáhly kamenné prvky, vysekali pravoúhlá lůžka a vložili do nich takzvané filunky, neboli plomby z přírodního kamene stejného druhu, jako je kámen na muzeu,“ popisuje památkář.

Jelikož chtěli restaurátoři stopy zakrýt tak, aby byly co nejméně patrné, kamenné sloupy následně uměle načernili. Barva ale držela jen na starých kamenech. Z filunků se záhy smyla, což dalo vzniknout bílým skvrnám.

„Při poslední opravě se pak celá fasáda horkou vodou umyla. Kontrast mezi původním kamenem a novým ze 70. let se tak dost setřel. Proto jsme přistoupili k tomu, že se filunky obtáhly, zdůraznila se jejich hrana, aby vůči mírně ztmavlému pískovci vystoupily a zůstaly patrné,“ dodává Pavel Jerie.

Jeden ze sloupů historické budovy Národního muzea před omytím fasády v roce...

Jeden ze sloupů historické budovy Národního muzea před omytím fasády v roce 2015.

Místa, která se tehdejší obnovitelé báli vysekat a vložit do nich filunky, se prý jen vyplnila cementovou maltou. Tu nyní restaurátoři vyjmuli a nechali stopy nevyplněné. Návrat ke stavu po postřílení v roce 1968, o němž Zdeněk Lukeš v komentáři píše, že po nynější rekonstrukci není možný, se podle památkáře Jerieho nedal obnovit již dříve.

Znovuotevření v říjnu, ale jen částečné

Sověti před 50 lety na muzeum stříleli, neboť se vzhledem k jeho umístění domnívali, že se jedná o parlament či jinou významem důležitou budovu. Útok způsobil škody na omítce, sochařské výzdobě, reliéfech i v interiérech. Střely se zavrtaly rovněž do tapet v zasedací síni a stěn v ředitelně. Tehdejší ředitel Vladimír Denkstein se údajně zachránil jen díky tomu, že instinktivně zalehl na zem. Ušetřeny nebyly ani některé depozitáře. Připomínat tuto událost bude nově i pamětní deska, která je již osazena na objektu. Odhalena bude v úterý 21. srpna.

Před zahájením rekonstrukce byla muzejní budova v žalostném stavu. Zdi byly obalené vrstvou špíny a část vnější výzdoby opadala. Původní plány hovořily o tom, že zrekonstruované muzeum se otevře již v roce 2016. Kvůli problémům s výběrovým řízením na zhotovitele se ale později termín posunul na duben 2018. Právě 15. dne tohoto měsíce zahájilo Národní muzeum před 200 lety svou činnost. Náročnost oprav ale datum dokončení znovu posunula.

Národní muzeum – ačkoliv jen částečně - bude veřejnosti znovu zpřístupněno symbolicky 28. října, tedy v den, kdy si národ připomene 100. výročí od založení československého státu. S celkovou kolaudací historické budovy se ale počítá až na jaro příštího roku. První stále výstavy se otevřou ještě později, v listopadu 2019.

  • 3Diskuse


Robert Sattler

Autor

Robert Sattlerrobert.sattler@lidovky.czČlánky


Najdete na Lidovky.cz