* Čteme, nebo nečteme? A čtou naše děti?
Odhaduji, že třetina dětí čte jednu knížku za měsíc. Podle mých zkušeností mají děti i dospělí potíž s delšími sděleními – na román jim schází čas a hlavně chuť. Ale mezinárodní průzkumy ukazují, že mnozí lidé nejsou s to pochopit ani příbalový leták k lékům. Možná to ale souvisí i s tím, jak málo lidí dokáže napsat text dobře srozumitelný ostatním.
* Proč bychom vlastně měli číst beletrii?
Čtení celých knížek zaprvé rozvíjí myšlení v souvislostech. Podobně jako musíte v životě čekat, než na něco přijdete, ani při četbě nepochopíte vše „jediným kliknutím myší“. A za druhé, jak říkal E. M. Forster, nikde jinde nedostanete příležitost hledět tak hluboko do duše druhého člověka a i do své vlastní jako při četbě. Ani do své nejvěrnější manželky nebo manžela nikdy zcela nevidíte. Tam, kde se knížky nečtou, se lidé hůře vyznají v mezilidských vztazích, jsou necitliví, nerozumějí si. Být kulturním člověkem, to neznamená znát všechna jména spisovatelů nebo data událostí, důležitá je osobní zkušenost s knížkou. Právě skrze čtenářský zážitek, skrze radost, dojetí, úžas a přemýšlení se ustavují a sdílejí hodnoty.
* Co říkáte názoru, že nemá cenu číst, protože knížku stejně zapomeneme?
Nezapomenete, pokud z knížky máte hluboký zážitek, něco během čtení pochopíte, třeba i o sobě. Zapomenete na knížku, kterou jste buď neuměla přečíst, anebo jste ji četla ve školním tlaku, z povinnosti. Kniha je přítel člověka právě proto, že s ní můžeme zažít důvěrné chvíle stejně jako s dobrými přáteli.
* Jak vlastně vzniká literární móda? Proč někdy letí Coelho, jindy Murakami nebo Harry Potter?
To je přece povaha literatury – knížky jsou tady i od toho, aby je lidé četli společně, aby se o nich bavili. Například děti ve výzkumech na prvním místě uvádějí, že čtou knížky, které jim doporučí rodiče. Ale hned na druhém místě stojí doporučení spolužáků. Individuálnímu čtení a hloubce zážitku se většina dětí naučí až díky určité společné průpravě.
* Zatím se ohledně špatné čtenářské gramotnosti dětí nic nemění. Proč?
Výsledky ve vzdělávání nejsou vidět během pár let. Mojžíš taky vodil svůj lid po poušti čtyřicet let, aby ho zbavil špatných návyků z Egypta. Ale i tak se mizejícím generacím ještě podaří předat kus špatného svým dětem. Nejde totiž o to, že novou generaci ochrání před zběsilým a hloupým chováním jen tradice, vždyť ani generace našich otců a dědů nemůžeme chválit – velké procento lidí se zachovalo bezohledně před válkou, zbaběle za okupace a poraženě za komunismu. Proč si tolik zakládat na starých generacích? Zkusme ty nové udělat lepší, moudřejší. To je můj program. Dozadu se totiž nechodí.
* Takže tradice je špatná?
Naopak – tradice může být v něčem dobrá. Například za Rakouska-Uherska se o čtení vůbec nepřemýšlelo strnule – podle tehdejších příruček mají studenti u maturity umět přemýšlet, mít názor, znát souvislosti. Je tady tradice inteligentního vzdělávání, ale někteří mají raději učenost paměťovou. Je třeba mít vše vyvážené: nemůžete vést inteligentní hovor o literatuře, když k tomu nemáte údaje. Je stejně špatné, když škola učí jen data a jména, jako když učí jen žvanění.
* Ovlivňuje minulost naše chápání literární výchovy?
Naše nešvary ve vzdělávání pocházejí skutečně z minulosti – literární věda sloužila k porovnávání a doplnění zlomků antických rukopisů, luštila slovíčka a věty ve svitcích. A škola dodnes napodobuje vědu. Jenže od té doby jsme pokročili, jsme zralí chápat literaturu jako něco, díky čemu se národ kultivuje. Nemůžeme se stále jen držet rozborů a pouček, musíme se při čtení dostávat do styku s životem.
* A jak tedy dětem vysvětlit, aby četly třeba klasiku?
To nelze jednoudše říct. Je například velmi těžké zařídit, aby jí děti vůbec rozuměly, vždyť už jazyk 50. let je jim cizí. Zkušení učitelé říkají, že děti se musejí v literatuře macerovat. Jako se okurky nakládají do láku. Mají být obklopeny knížkami, mají je mít na dosah, ve třídě, nejen ve školní knihovně. Ve třídě pracovat s estetickým zážitkem z četby spíše než „probírat“ autory. A musejí vidět dospělé, jak čtou a jak nad čtením přemýšlejí. Musejí se zkrátka přesvědčit, že čtení je vážná záležitost, na které záleží.
