Dnes o několika obratech,
které proslavila mafie Mami, z čeho vzniklo v italštině pezzo da novanta? - chtěla vědět dcera, která zrovna čte Kmotra, kde se nějaký pezzo da novanta objeví skoro na každé straně a v českém překladu i ve všech pádech. Čtenáři Puzova bestselleru samozřejmě vědí, že se tak mezi mafiány označuje velké zvíře, někdo mocný či významný (a už nejen mezi mafiány, dočetla jsem se, že hudební skladatel Ennio Morricone je „pezzo da novanta značky made in Italy ve světě“), ale etymologie slovního spojení už tak známá není. Takže jsem se pustila do pátrání, jenže názory se různí.
Již zesnulý historik Michele Pantaleone ve svém slavném eseji Mafia e politica (1962) uvádí, že pezzo da novanta (doslova něco jako devadesátkový kus) se říkalo největší petardě, kterou se na Sicílii uzavíral ohňostroj při oslavách svátku svatých patronů, a v přeneseném významu pak přešlo označení na mafiána největšího kalibru. Pár mých sicilských kamarádů ale tohle vysvětlení svorně zavrhlo, výraz prý pochází z jiné sicilské tradice, a to z loutkového divadla, kde obyčejné loutky měří 70 cm, ale v hlavních rolích (to jsou třeba paladin Roland nebo zuřivý Saladin) vystupují loutky devadesáticentimetrové. Tak si vyberte.
A to jsem narazila ještě na jednu stopu, a ta mě zavedla přímo k číslici novanta (devadesát). V italštině totiž existuje taky rčení: la paura fa novanta, které přibližně odpovídá českému strach má velké oči a jeho původ můžeme hledat v jihoitalské a zejména neapolské vášni pro loterii. Nepostradatelným pomocníkem neapolského hráče lotta je takzvaná Smorfia, snář, podle něhož každému z devadesáti čísel lotta odpovídá nějaký výraz. No a devadesátka je strach, a tudíž pezzo da novanta je člověk, kterého se všichni bojí, a navíc je devadesátka nejvyšší číslo. Dál už jsem nepátrala, dělbuchy, marionety nebo lotynka, pezzo da novanta je prostě ten největší kousek.
Ale když už jsem byla v investigativní náladě, řekla jsem si, že se podívám, jak je to s jednou z nejslavnějších kmotrovských frází zalehnout na matrace. Anglické go to the mattresses má pravděpodobně původ v italském andare ai materassi, které ale neevokuje představu polehávání na matracích, jako spíš uchýlení se k použití matrací, něco jako a jde se pro matrace. Údajně to odkazuje k historické události, kdy roku 1530 vojska papeže Klementa VII. a císaře Karla V. obléhala Florencii a Michelangelo Buonarroti vynalézavě zachránil zvonici před nepřátelskými střelami tím, že ji obložil vlnou a slamníky.
Z toho pak vzniklo ono úsloví zpopularizované Kmotrem, ale matrace prý nesloužily k tomu, aby na nich mafiánská bojová jednotka při válce klanů ležela, ale aby se za nimi zabarikádovala. Matrace ve dveřích a v oknech ji měly chránit jako štíty před nevítanými střelami, a navíc si fráze uchovává i význam odhodlání bojovat ze všech sil, až do posledního dechu.
Buď jak buď, mně se český překlad moc líbí. Sloveso zalehnout totiž nevyvolává představu povalování, má v sobě ono zarputilé odhodlání k boji. V češtině se taky zalehnutí na matrace hned ujalo a znají ho i lidé, co Kmotra nikdy nečetli. Ale najdou se i výjimky. Kamarád mi vyprávěl, že když napsal v mailu jedné kolegyni, se kterou měli pracovní rozepři a nemohli se dohodnout, že „holt budou muset zalehnout na matrace“, obvinila ho ze sexuálního obtěžování.
***
Sloveso zalehnout totiž nevyvolává představu povalování, má v sobě ono zarputilé odhodlání k boji
O autorovi| Alice Flemrová, překladatelka
