Proměnlivá imaginace Následující tři pas de deux představují proměnlivý svět imaginace svého tvůrce. Zuska umí zachytit peripetie partnerského vztahu ať ve vážném či humorně laděném tónu a v choreografiích Déja vu, Lyrické a Empty Title využívá osvědčených pohybových komponentů a vazeb. V Lyrické je pak jeho pojetí nejoriginálnější a na premiéře je umocnila interpretace Zuzany Susové a jeho samého. Večer uzavírá Svěcení jara, které Zuska nastudoval již v australském Perthu. Taneční pojetí Stravinského syrově znějící předlohy je tu však více pohybovou spekulací nežli stejně přesvědčivě vymezeným, tanečně výrazovým projevem. Jestliže se hudba zarývá pod kůži, choreografie se odehrává v promyšleném plánu přesně vedeného pohybu, který zdaleka nezachycuje dramatické hudební vzněty. Na jevišti se to sice hemží a tanečníci se vynalézavě přeskupují, nicméně dění zůstává nedotčeno extází obřadu, napětím a vyvrcholením. A také postrádá vypjatou a účinnou divadelnost. Komponovaný večer pro Petra Zusku jistě znamená další naplnění uměleckých ambicí, podstatně méně je však mohou saturovat tanečníci. Jejich výkony na premiéře působily rutinně, bez zřetelnějšího vnitřního nasycení. Soubor působí nesourodě a nesehraně, jako by se jeho dřívější kvality postupně vytrácely.
O autorovi| LUCIE DERCSÉNYIOVÁ, Autorka je taneční kritička
